My world of fantasy...
Druhý den se dívka probudila kolem půl dvanácté. A když si uvědomila, že za hodinu a půl má sraz se Siriusem, okamžitě vylétla z postele a začala se chystat. Nejdříve snídaně, koupel, pomazlit se s kočkou a pak se konečně začít připravovat. Na sebe hodila tmavě modrý džíny, zelené triko a černou mikinu. Hábit si brát nechtěla, připadalo jí to zbytečné, když hned pak půjde zpět do mudlovského světa a tam by v něm vypadala jako naprostý idiot. Ještě se jemně nalíčila, vlasy nechala normálně rozpuštěné. Byla zvědavá, jak Sirius zareaguje na její novou image. Ona si na to už zvykla, ale jim o tom vůbec nenapsala. Mělo to být překvapení.

Pět minut před jednou se přemístila na okraj Prasinek a vydala se ke Třem Košťatům. Už z dálky viděla, že Sirius už tam je, ale zatím si jí nevšiml. Nenápadně k němu došla a teprve pak se ozvala.

"Čau Siriusi," promluvila.

Ten se překvapeně otočil a zůstal strnule stál.

"Karolíno?" nevěřil svým očím, vůbec ji nemohl poznat.

"No jasně, kohos čekal?" bavila se dívka jeho výrazem.

"No já jen...vypadáš úplně jinak, málem jsem tě nepoznal," přiznal se.

"To víš, změna je život," usmála se.

"Ale takhle rapidně?"

"Vadí?"

"Ne jen..počkej, odkdy máš zelený oči?" všiml si.

"Já nevim, asi od konce dubna."

Chvíli se na sebe jen mlčky dívaly, než Sirius konečně promluvil.

"Chybělas mi."

"Ty mě taky," přiznala dívka. "Celou tu dobu se mi po tobě hrozně stýskalo.

"A myslíš, že mně ne?" zeptal se Sirius, přitáhl si dívku k sobě a políbil ji.

Karolína byla v sedmém nebi. Tolik jí chyběl. Nechápala, jak to bez něj mohla takovou dobu vydržet. A děsila se okamžiku, kdy bude muset opět odejít. Když se od sebe oddělily, bylo na nich vidět, jak moc jsou šťastní.

"Nepůjdeme se projít?" navrhl Sirius. "Nechce se mi trčet někde v hospodě."

"To mě taky ne. Tak jdeme?" optala se a společně se vydali kamsi po cestě z vesnice.

Celé tři hodiny strávili jen spolu. Karolína mu vypravovala o všem, co ve svých dopisech nenapsala. Jakl se má v Londýně, jaký to tam je, o jejich nových kamarádech, no prostě úplně o všem. Sirius většinu času jen naslouchal, byl rád, že může být alespoň chvilku s ní a užíval si ty okamžiky. A také ho zajímalo vše, co mu vypravovala. Sám jí toho moc neřekl, jen co se děje ve škole zajímavého, a toho moc nebylo. Stejně se většinu dozvěděla z dopisů.

Kolem třičtvrtě na tři se Karolína zarazila. Věděla, že již bude muset jít, ale vůbec se jí nechtělo. Bylo jí s ním tak dobře a i když věděla, že ho za týden opět uvidí, odcházet nechtěla. A to jen kvůli nějakému pitomému kinu. Litovala toho, že to svým přátelům slíbila, ale co se dalo dělat. Smutně se na Siriuse podívala.

"Už budu muset jít," řekla šeptem.

"Opravdu musíš?" hodil na ní psí oči Sirius.

"Bohužel. Už jsem někde slíbila něco jiného. A taky musím do práce."

"Tak to se uvidíme až při zkouškách, co?" řekl smutně.

"Ale prosím tě, vždyť je to jen týden," snažila se to ulehčit jemu i sama sobě.

"Jen týden, nevím jak to tady bez tebe přežiju."

"Tak to já taky nevím." a láskyplně ho políbila.

"Jo a věděl někdo, že jsi tu se mnou?"

"Nikomu jsem to neříkal."

"Tak to je fajn," pousmála se. "A nikomu to ani neříkej."

"Stejnak nás museli vidět," namítal.

"A to si jako myslíš, že mě poznali?" mrkla na něj dívka.

"No..to asi ne no," uznal Sirius.

"Tak jim to prosím tě neříkej. Chci vidět, jak se na to pak budou tvářit."

"Dobře," slíbil a ještě jednou ji políbil.

"Siriusi, já už musím," namítla "Tak za týden," otočila se a zmizela ve vesničce.

Sirius se teda vydal zpět na hrad. Sám. Z jedné strany byl strašně rád, že dívku viděl, ale na druhou stranu byl smutný, že zas odešla. Už aby byly ty zkoušky. V životě by si nemyslel, že se na ně bude tak těšit. Došel až do společenské místnosti, kde se posadil ke svým přátelům,

"S kým si to byl?" vyzvídal hned James.

"Já?" dělal blbého Sirius.

"Ne asi, ten za tebou. Co to bylo za hnědovlásku? Nikdy jsem jí tu neviděl."

"Prostě jedna holka," odtušil jakoby bez zájmu, ale docela se divil, že Karolínu nepoznali.

"Já myslela, že chodíš s Karolínou," vyčetla mu Ginn. Nechtělo se jí věřit tomu, že ji takhle podvádí.

"Chodil jsem," opravil ji a přistoupil tak na Karolíninu hru. "Nemůžu přece čekat věčně."

"Tak ta bude teda nadšená, až se to dozví," přidala se i Lily.

"A jak prosím tě?" provokoval Sirius, kterého to začalo bavit.

"Jak asi, v dopise," vysvětlila Ginny.

"No jo, vy taky musíte hned všechno vyzvonit," popíchl je a zvedl se. "Tak pokud mě omluvíte, já si půjdu lehnout," a odešel.

"Tak to bych do něj teda neřekla," prohlásila Lily jen co odešel. "Myslela jsem, že má Karolínu rád."

"Tak to já taky," přidal se James, "Ale jak to tak vypadá, tak to buď zabalili a nebo ji podvádí."

***

Karolína se mezitím přemístila k sobě domů. Jen co to udělala, ozval se domovní zvonek. Popadla teda kabelku a šla otevřít dveře, za kterými již stáli její přátelé.

"No to je dost," neodpustil si George.

"Aby ses nezbláznil," usmála se Karolína a společně s ostatními vyrazila pryč.

Když pozdě večer obsluhovala hosty, zářila jako sluníčko. Byla strašlivě ráda, že svého miláčka opět viděla a už se těšila, až ho příští týden znova uvidí.

10.07.2007 22:38:23
Aladima
Prohlašuji, že veškeré povídky týkající se Harryho Pottera jsou zcela nezištné a veškerá práva náleží J.K.Rowlingové. Práva si dělám pouze na mnou vymyšlené postavy.
Ostatní povídky a postavy patří pouze mně.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one