My world of fantasy...
Karolína dál pokračovala ve své pouti. Byla na cestě už několik dní a stále procházela lesy kdesi na severu Británie. Doufala, že již brzy narazí na nějakou vesnici nebo město. O jídlo ani vodu jí nešlo. Všechno jí dala příroda a jako levhartice se vždycky nějak uživila. Jen jí to věčné chození nebavilo.

Procházela právě kolem nějakého jezera, když tu se najednou stříbrozlatě zalesklo a před ní stála jakási postava. Dívka v podobě levhartice na ni vyjeveně zírala. Žena měla dlouhé zlaté vlasy a na sobě jakousi stříbrnou tuniku. Byla velice krásná. Karolínu zajímalo, kdo to asi může být, nikdy o nikom takovém neslyšela.

"Zdravím tě Karolíno," začala žena líbezným hlasem, který snad nemohl být ani lidský. "Jmenuji se Aiedail a jsem tu, abych ti pomohla."

"Takže to jste byla vy," vyhrkla dívka, jen co se proměnila do lidské podoby. "Vy jste nás sem poslala!"

"Jsi všímavá a bystrá," pochválila ji a usmála se žena. "Ano, poslala jsem sem tebe i Ginny. Ale doposud jsem neměla důvod, abychom se setkaly."

Karolína už se nadechovala, že něco řekne, ale Aiedail ji nenechala.

"Ale to se teď změnilo. Tím, že sis zvolila tuto cestu, bez přátel a bez pomoci, jsem se rozhodla ti pomoci. Ale pouze jednou. Svým odchodem z Bradavic si zůstala sama. Bez přátel, bez místa kam jít, sama v divočině. Nečekala jsem, že bys něco takového udělala. Ale abych ti alespoň trochu pomohla, něco jsem pro tebe zařídila. Nyní máš v Londýně svůj vlastní byt a také účet v Národní bance. Máš na něm spoustu peněz, ale doufám, že toho nebudeš zneužívat," a v Karolínině ruce se objevil lístek s číslem účtu a také jejím kódem. "Tvůj byt je zabezpečen mnoha nejsilnějšími ochrannými kouzly, která nejdou prolomit a mým vlastním kouzlem, díky kterému nikdo nebude vědět, že tam jsou použita nějaká kouzla a nikdo tak nezjistí, že tam žije čarodějka. Takže si tam můžeš kouzlit jak chceš a nikdy se na to nepřijde. Je také zabezpečen tak, že lidé sice budou vědět, že tam někdo žije, ale bez tvého souhlasu tam nikdo nebude smět vejít a nebo se tam přemístit. Ty se do něj samozřejmě můžeš přemisťovat dle libosti."

"Ale já se neumím přemisťovat," přerušila ji Karolína.

"To vím a proto jsem taky tady," usmála se, mávla rukou a najednou se kolem dívky vytvořil jakýsi stříbřitý kruh, který vzápětí zmizel. "Nyní již to umíš. Ale není to takové to obyčejné kouzelnické přemisťování, které vydává ten nepříjemný zvuk. Tobě jen stačí, když si pomyslíš na jakékoliv místo na Zemi, a ani si tam nemusela být a nebo vědět, jak to tam vypadá, a v duchu proneseš formulku Portale a objevíš se tam. Jen se kolem tebe objeví ten kruh jako před chvílí. A můžeš s sebou brát i lidi, pokud budeš chtít. A ještě bych tě chtěla o něco požádat. Přesto, že teď již nejsi ve škole, bylo by vhodné, kdyby ses i tak začala učit další kouzla, která by ti mohla být užitečná. Sbohem," dořekla a tak jak se objevila, tak také zmizela.

"No páni," pronesl dívka. "Takže já se umím přemisťovat a ani se to nemusím zdlouhavě učit."

Pomyslela na svůj nový byt a v duchu pronesla Portale. Najednou se objevila v menší místnosti. Rozhlédla se kolem a když viděla botník a věšák, uvědomila si, že je asi v předsíni. Zvědavě prošla prosklenými dveřmi, které dozajista nevedly ven, a objevila se v prostorném pokoji. Pravděpodobně v obývacím. Byl zde menší nízký stolek s pohovkou a několika křesly, dále tu byl krb a ke Karolínině údivu zde také byla obrovská televize spolu s DVD přehrávačem a regálem plných filmů. Dívka k tomu zvědavě přišla a zjistila, že jsou tu všechny její oblíbené filmy a mnoho dalších, z nich některé chtěla vidět. Pak je ještě rozhlédla po pokoji a zjistila, že je tu ještě hifi-věž s mnoha CD a také vysoký stolek s obrovskou soví klecí stojící v rohu.

Pak zvědavě přešla do dalšího pokoje, kterým byla tentokrát kuchyně s nádherným dřevěným stolem a několika židličkami. Dále tu pak byl sporák, mikrovlnná trouba, myčka, dřez a spoustu poliček a šuplíků s nádobím. V rohu stála vysoká bílá lednice, plná jídla, vesměs toho, co měla dívka ráda. To samé platilo také o kredenci. Byla s kuchyní víc než spokojená.

Vrátila se zpět do obývacího pokoje a zamířila do dalších dřevěných dveří, tentokrát do koupelny. Koupelna se velice podobala těm prefektským v Bradavicích, byla zde obrovská vana nebo spíš menší bazén s mnoha kohoutky, dále sprchový kout, umyvadlo se zrcadlem a bílou poličkou. Z koupelny vedly další troje dveře. Jedny patřily k záchodu, další vedly do pokoje, ve kterém se nacházely dvě postele, ale jinak nebyl téměř vůbec vybaven. Vrátila se tedy a šla do posledních dveří. Ocitla se v nádherném pokoji zařízeném v tmavě modré barvě, na rozdíl od žluto-oranžového obývacího pokoje, bílé koupelny a světle modrého vedlejšího pokoje. U jedné stěny stála krásná a obrovská postel s nebesy, daleko hezčí než ta bradavická. Pak zde byl také obrovský šatník, další televize, ale tentokrát menší a také počítač na malém stolku a prázdná police na knihy. Dívka nejprve přešla k šatníku a zjistila, že je úplně prázdný, stejně jako polička v koupelně. Řekla si, že si to všechno zítra koupí a lehla si do postele. Byla úžasně pohodlná, mnohem víc než ta v Bradavicích. Lehla si s tím, že si chvíli poleží, ale nakonec usnula.

Ráno se probudila plně odpočatá a zvesela se vydala dát si ranní koupel. Pak se jakž takž upravila, sundala si hábit a jen tak v džínech a mikině se vydala do města. Zjistila, že její byt je kdesi uprostřed Londýna. S sebou si nesla falešně vyčarované doklady na jméno Catherine Blacková. Jméno měla vybrané hned, moc se jí totiž líbilo, ale s příjmením váhala, nakonec se rozhodla vypůjčit si ho od toho, kterého tolik milovala. Ale ještě předtím se chtěla vydat do kadeřnictví. Když změnu, tak úplnou.

Nejprve se stavila v informacích, aby jí řekli, kde se tady nachází nějaké slušné kadeřnictví a také příslušné úřady a banky. Vydala se teda do kadeřnictví a počkala si, až na ní dojde řada. Po hodině čekání se konečně dostala na řadu a posadila se na židli před zrcadlem. Slečna se dala do práce a za hodinu už odsud dívka vycházela ven, přičemž zaplatila penězi, které našla u sebe v bytě.

Byla teď téměř k nepoznání. Vlasy, které dříve měla do půli zad, teď měla těsně nad ramena se sestříhanou ofinou a v trochu rozcuchaném účesu. Už to nebyla ta roztomilá blondýnka, ale hnědovlasá slečna s červeným melírem. Karolína téměř nevěřila svým očím, když to viděla, ale moc se jí to líbilo. Teď z ní byl úplně nový člověk, což ještě dočinily barevné zelené čočky, které také našla u sebe v bytě.

Vydala se pak na nejbližší úřad, kde si nechala udělat občanku a pas na zcela nové jméno. Po nějaké době už odtamtud odcházela s novou identitou a občanským průkazem v kapse, který jí udělali za menší příplatek na počkání, jelikož ho nutně potřebovala. Pas zatím nechala udělat, ten nijak nepospíchal. Poté zamířila do banky, kde si vybrala docela velké množství peněz, chtěla si totiž pořídit komplet nový šatník a nějakou tu kosmetiku. I s penězi zamířila do nejbližšího obchodního centra. Po několika hodinách již byla úplně oběšená různými taškami se zbožím všeho druhu, od spodního prádla, triček, mikin, kalhot a bund až po boty a různou kosmetiku, obsahující různá líčidla, vlasové přípravky, mýdla, hřebeny, gumičky a spoustu dalších věcí. Prostě téměř se vším, co jí padlo do ruky. Nenápadně se pak dostala na liduprázdné místo, odkud se přemístila k sobě domů a všechny věci uložila tam, kam patří. Uvařila si nějaký lehký oběd a pak se znova vydala do města, ale tentokrát s jiným úmyslem.

Přemístila se na Příčnou ulici, i když se jí tam moc nechtělo. Nejprve se stavila u madame Malkinové, kde si nechala na míru ušít stříbrný hábit s kapucou. Mezitím, co se její zakázka zpracovávala, zašla ke Gringottovým, kde si vybrala nějaké peníze a zamířila do knihkupectví. Tam si nakoupila mnoho knih o obraně proti černé magii, o bíle magii, přeměňování, kouzelných formulí a také lektvarech. Těch knih bylo opravdu mnoho a tak je dívka musela pomocí kouzla zmenšit, aby se s nimi nemusela vláčet. Poté se ještě stavila pro hábit, který již měla hotový a vydala se domů.

Všechny knihy uložila do police, kam patřily a pak jednu z nich popadla. Potřebovala v ní totiž najít jedno kouzlo a to se jí také za chvíli povedlo. Pronesla tedy kouzelnou formulku a okamžitě se před ní objevil všechen její majetek z Bradavic, který tam zapomněla, nebo spíš nechala. Pomocí dalšího kouzla k sobě přivolala také Sierru, která se s ní nadšeně přivítala. Už dlouho svou majitelku neviděla. Pak zamířila do své nové klece, ve které se spokojeně usadila a prohlížela si svůj nový domov.

Karolína zamířila ke stolu v kuchyni, popadla čistý papír a propisku a dala se do psaní dopisu. Po hodině ho však stále neměla napsaný, ale po stole se už povalovalo mnoho zmuchlaných a nepovedených pokusů. Po další hodině už to měla konečně napsané a rozvalila se na židli. Ono napsat dopis pro ředitele školy nebylo zrovna nejjednodušší, ale nakonec se jí to podařilo:

Vážený pane profesore Brumbále,

Jistě vám již Ginny Brownová řekla o mém odchodu z Bradavic. Možná se vám to zdálo nebo ještě zdá divné, ale věřte, že jsem jinak nemohla. To, že jsem v poslední době nevycházela se svými přáteli byla jedna věc, ale bylo to také proto, že mám na práci ještě mnoho věcí, které ale bohužel v Bradavicích dělat nemohu, aniž by spousta lidí nemělo mnoho otázek a podobně.

Mrzí mě, že jsem kvůli tomu musela přerušit studium v Bradavicích, vždycky to byl můj sen, ale jak jsem psala, bylo to nutné. Přesto bych Vás chtěla požádat, jestli bych si nemohla ke konci školního roku spolu s ostatními složit ročníkové zkoušky. Je totiž možné, že bych se do školy ještě vrátila, ale nebylo by to dřív než příští školní rok. Pokud by to šlo, byla bych Vám velmi vděčná.

Nyní jsem se usadila ve světě mudlů a nehledejte mne prosím, je to zbytečné. Ušetříte si tak svůj nebo něčí čas. Bude to pro obě strany výhodnější.

S pozdravem

Karolína Greenová

P.S. Pokud mi budete chtít něco sdělit, posílejte to prosím po Fawkesovi, normální sovy mě nenajdou. Teda kromě té mé, ale tu se nepokoušejte sledovat, ničeho byste tím nedosáhl. Snad za měsíc a půl na viděnou.

Dopis byl sice krátký a stručný, ale přesto dal Karolíně mnoho práce. Byl napsaný na obyčejném papíře, a ne na pergamenu, jak to bylo u kouzelníků zvyklé. Chtěla Brumbálovi tak dokázat, že opravdu žije v mudlovském světě. Přemýšlela, jestli nemá napsat dopis i pro Ginny, ale nakonec se to rozhodla nechat na později.

Odešla tedy do koupelny, kde se naložila do teplé vody a chvíli tak relaxovala. Pak se vrhla do postele, ale ne a ne usnout. Stále jí něco nedalo spát a tak si došla pro jednu z knížek, které měla v polici a začala v ní listovat. Kniha vypadala velice staře, ale to dívku neodradilo. Nakonec v ní našla to, co hledala. Kouzlo pro změnu barvy očí, které se ale dalo kdykoliv zrušit, ale pouze tím, kdo ho vytvořil. Nechtělo se jí totiž stále nosit ty barevné čočky. Soustředila se na kouzlo a myslela přitom na barvu, kterou si vybrala. Za chvíli se už její oči změnily z obvyklé modré na nádhernou zelenou. Chvíli to udiveně sledovala v zrcadle.

Pak se ještě rozhodla napsat ten dopis pro Ginn, i když to původně chtěla udělat až zítra. Tohle bylo mnohem jednodušší, než psát dopis pro Brumbála a tak to za nějakou dobu měla už hotové, zhoupla se na židli a ještě jednou si ho přečetla:

Milá Ginny,

Doufám, žes vzala můj odchod v pohodě a zbytečně se tím netrápíš. Nemá to cenu. Já jsem naprosto v pořádku, i když se mi po tobě moc a moc stýská, ale musím to nějak přežít. Věř mi, že to tak bude lepší.

Žiji teď úplně nový život v Londýně a musím říct, že to není tak špatné. Čekala jsem to mnohem horší. Sehnala sem si tu dokonalý byt a žiji téměř mudlovským životem. Sice se tu cítím trochu osamělá, ale rozhodla jsem se, že si v nejbližší době pořídím kočičku, která by mi tu dělala společnost. Jen doufám, že na ní Sierra nebude žárlit.

A co jinak ty? Doufám, že ses dala s kluky a Lily opět dohromady. Chci, aby sis to tam co nejlíp užila a také dobře udělala zkoušky. Možná se při nich objevím, jestli mi to Brumbál dovolí. A pokud ne, tak se snad uvidíme o prázdninách. Každopádně pokud bys chtěla, zvu tě na léto v sobě. Myslím, že si za ty dva měsíce budeme mít co říct. A né, že se na mě vykašleš. To bych ti neodpustila.

Jinak po mě prosím nepátrej, nemá to cenu, dokud nebudu sama chtít, nikdo mě nenajde. Dokonce ani sovy ne, teda s výjimkou Sierry. Pokud bys mi teda chtěla něco napsat, tak buď po ní a nebo to dej Brumbálovi, ten to může poslat po Fawkesovi, kterému jsem sem povolila vstup.

Jinak s naším úkolem si nedělej hlavu. Jak už jsem psala, hodlám to udělat sama, ale pokud na tom opravdu trváš, připoj se teda ke mně v létě. To je také jeden z důvodů, proč jsem odešla ze školy.

Tak ahoj a měj se pěkně

Tvoje Karolína

P.S. Všechny tam ode mě moc pozdravuj, mám je moc a moc ráda, i přes to, že jsme spolu v posledním době moc nevycházeli. A Severusovi a Eleanor prosím vyřiď, že doufám, že se brzo uvidíme. Ráda bych to samé řekla i o ostatních, ale nevím, jestli by mě oni rádi viděli. Prosím vyřiď jim, že pokud budou chtít, zvu i je na léto k sobě. A Siriusovi vyřiď…počkej radši nic neříkej, možná to tak bude lepší. Ty víš, co k němu cítím. Tak ještě jednou ahoj a na brzkou shledanou. Doufám.

Jelikož už bylo pozdě, šla si lehnout, ale ještě předtím vyslal Sierru s dopisy a doufala, že tam co nejdřív doletí. Přece jen musela letět víc jak přes polovinu Anglie.

10.07.2007 22:35:59
Aladima
Prohlašuji, že veškeré povídky týkající se Harryho Pottera jsou zcela nezištné a veškerá práva náleží J.K.Rowlingové. Práva si dělám pouze na mnou vymyšlené postavy.
Ostatní povídky a postavy patří pouze mně.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one