My world of fantasy...

32. KAPITOLA - TO PŘECE NEJDE

Sirius, který se ráno probudil jako první, se posadil na posteli a protáhl se. Zdál se mu krásný sen. Chystal se už probudit kluky, když si ale všiml, že v Remusově posteli leží ještě někdo. S překvapením zjistil, že je to Ginny Brownová. Divil se, co ta tady dělá, pokud si dobře pamatoval, ještě včera se ti dva spolu nebavili. Nedalo mu to a jako první probudil Remuse a Ginn. Remus se na něj vyčítavě podíval, co že ho to vůbec budí, zatímco Ginn, když si všimla, kdo je to vlastně vzbudil, hodila na Siriuse nenávistný pohled. Tušila, že on je hlavní příčinou Karolínina odchodu. Opět na ni dopadla ta tvrdá realita, že se její kamarádka už nevrátí.

Sirius si jejího pohledu samozřejmě všiml, ale nevěnoval tomu příliš velkou pozornost, vzhledem k předchozímu měsíci. Dívka se mezitím zvedla a odešla ze dveří. Nechtěla tam s ním být ani chvíli. To, že se dala opět dohromady s Remusem neznamenalo, že s ostatními to bude zrovna tak. Nechystala se na dnešní vyučování a pak se sama vydala do Velké síně na snídani, kde si úplně na kraj stolu, stranou ode všech. Na nic teď neměla náladu. Chtěla být sama, aby ji nikdo nerušil kvůli nějakým blbostem. Byla na všechny kolem sebe naštvaná, i když věděla, že většina z nich za to vůbec nemůže.

Později vešli do Velké síně také Poberti s Lily. Remus zamířil přímo k dívce a ostatní ho nakonec zdráhavě napodobili. Ale Remus byl jediný, koho teď u sebe Ginn chtěla. Vřele se s ním přivítala, ale na ostatní se ani nepodívala.

"Kde máš Greenovou?" zeptal se Sirius, když si uvědomil, že tu s ní není Karolína.

"Co je ti do toho Blacku?" odsekla. "Do teďka ses o ní nezajímal, tak nevím, proč by to teď mělo být jinak. A co se to s vámi stalo?" otočila se i na ostatní. "Celou tu dobu se se mnou nebavíte a najednou se ke mně sednete? Jste v pořádku? Ale já vás nebudu při snídani rušit," prohlásila a začala se zvedat ze židle.

"Počkej Ginn," hodil na ní Remus psí pohled.

"Ne Reme, já tu s nimi nebudu. A opovaž se jim něco říct," šeptla mu tak, že to slyšel jen on.

Remus jen přikývl a když Ginn odešla, začal se věnovat své snídani.

"Co to mělo znamenat?" zeptala se Lily.

"Nevím," opáčil Remus. "Zeptej se jí."

"Ale víš to. Jen nám to nechceš říct," obvinil ho James.

"Dobře, vím to, ale nic vám neřeknu. Slíbil jsem jí to."

Zbytek snídaně se tomuto tématu už nevěnovali a pak raději vyrazili na přeměňování. Všimli se, že Ginn sedí ve své lavici úplně sama, ale Remus si k ní přisedl a uvolnil tak místo Lily, která teď seděla vedle Jamese. Překvapilo je, jak si Remus suverénně sedl na místo, kde normálně sedávala Karolína. Ale ta nedorazila. Matně si vzpomněli, že ji vlastně neviděli ani včera a hodlali se na to Ginny po vyučování zeptat.

Ale dívka se jim po škole vytratila a ani Remus nevěděl, kde teď je. Ginn totiž očekávala otázky na svou osobu, a tak se raději stáhla do Komnaty nejvyšší potřeby, kde strávila zbytek odpoledne a taky večera, jelikož si večeři dala v Komnatě. Těsně před večerkou se vracela zpět do Nebelvíru a doufala, že JE už nepotká. Ale měla smůlu. Všichni opět seděli na svých místech u krbu a když si všimli, že přišla, okamžitě jí k sobě zatáhli i přes její značné protesty.

"Hele, kde je ta Greenová?" začal Sirius. "Včera ani dneska tu nebyla."

Ale Ginny mlčela. Nechtělo se jí to Blackovi povídat po tom, co se vlastně kvůli němu s ostatními rozhádaly. Zbytek na ní také zvědavě koukal, jen Remuse ne. Věděl, že je na ně Ginn dost naštvaná a nechce jim to říct. A po tom, co odešla Karolína…

"Tak odpovíš nám?" pronesl James.

"A proč bych jako měla?" otázala se drze Ginn.

"No..protože jsme se tě na to ptali.." začal Sirius, ale dívka ho přerušila.

"A to má být jako důvod?"

"No.."

"On když někdo něco chce, tak se většinou k tomu druhému chová dobře, ale u vás to zřejmě neplatí, co?" vyjela na ně Ginny a chystala se odejít, měla téhle debaty právě tak dost.

"Počkej Ginn, neodcházej prosím," zaprosila Lily a dívka se zarazila, ta jediná se k ní kromě Remuse chovala slušně.

"No?" zeptala se už příjemnějším hlasem Ginn.

"Víš, jen by nás zajímalo, co je s Karolínou."

"A nemyslíš si, že je na nějaké zajímání už trochu pozdě?"

"Je, já vím. A je mi moc líto, jak sem se k vám chovala," začala Lily. "Moc se omlouvám, vím, že to bylo kvůli hrozné blbosti, ale tehdy nás to strašně naštvalo a…nějak jsme se pak neměli k tomu se s vámi usmířit. Tak nějak jsme čekali, že za námi přijdete vy a řeknete nám to, ale vy nic. Teď už chápu, že jste nám to asi opravdu nemohly říct, když jste kvůli tomu riskovaly i naše přátelství. Promiň," omluvila se Lil ještě jednou a zakončila tak svůj sáhodlouhý proslov.

"Já..Lily..já si moc vážím toho, cos teď řekla, ale na tohle už je opravdu pozdě. Teda ne u mě," dodala, když viděla, jak se Lily tváří. "Myslím tím pro Karolínu.

"Počkej, jak to myslíš?" vyjekl zaraženě James a Ginny usoudila, že by jim asi doopravdy měla říct pravdu, a také si všimla, že Siriusovi na Karolíně ještě opravdu záleží, podle toho, jak se teď tvářil.

"Odešla odsud. Včera, možná už předevčírem v noci, nevím. Napsala mi tenhle dopis," a podala ji pergamen, který teď nosila stále u sebe.

Všichni se do něj zvědavě začetli a během čtení se jim na tváři objevil udivený, zaražený pohled. Nepřítomně se pak na dopis ještě dívali, než Sirius promluvil:

"To není možné," vydechl. "Proč? Proč to udělala?" obrátil se na Ginny.

"Nevím," povzdechla si dívka. "Ale podle toho, co psala se tu necítila dobře. Ale nechápu to, vždycky chtěla do Bradavic, byl to její sen, a teď tohle."

"To nejde, musíme ji nejít," začal je Sirius vášnivě přesvědčovat. "Přece ji nemůžeme nechat jen tak odejít."

"Na to už je pozdě Siriusi," Ginny ani nevěděla jak, ale během té chvíle se s ostatními dala opět dohromady, vypadalo to, že to zase bude jako dřív. "Pokud nebude chtít, nenajdem ji. Nezapomeň, že je zvyklá žít jako mudla a umí se v tom světě pohybovat. Může být už kdekoliv."

"To přece nejde. To nemohla udělat," vyhrkl Sirius a zničeně se posadil do křesla.

10.07.2007 22:35:26
Aladima
Prohlašuji, že veškeré povídky týkající se Harryho Pottera jsou zcela nezištné a veškerá práva náleží J.K.Rowlingové. Práva si dělám pouze na mnou vymyšlené postavy.
Ostatní povídky a postavy patří pouze mně.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one