My world of fantasy...

31. KAPITOLA - NENECHÁVEJ MĚ TU

Když se Ginny probudila, zjistila, že Karolína není ve své posteli. A také v ní vůbec nebyla, podle toho, že postel nebyla rozestlaná. Uvědomila si, že ji ani neviděla jít spát, naposled šla dolů do společenské místnosti a pak už se nevrátila. Ginn se nijak moc neznepokojovala, nechtěla panikařit. Karolína mohla koneckonců přespat v Komnatě, jak už to několikrát udělala. Oblékla se tedy a sešla dolů do Velké síně na snídani.

Ale ani tam svoji nejlepší kamarádku neobjevila. Docela ji to zarazilo a doufala, že už bude v učebně. Jelikož byla středa, vydala se do učebny obrany proti černé magii. Po chvíli už byla v místnosti celá třída, ale po Karolíně ani stopa. Ginny znervózněla. Ještě se nestalo, že by její kamarádka nepřišla na vyučování. Věděla, že jí na škole záleží, byl to její sen, stát se čarodějkou a Karolína zatím ještě žádnou hodinu nevynechala.

Dívka se neobjevila ani ve zbytku vyučování. Ginny se zeptala i Severuse a Eleanor, jestli ji někde neviděli, ale nic. Chvíli zvažovala, jestli se má zeptat i Pobertů a Lily, ale to nakonec zavrhla, i když ten jejich plánek by jí mohl pomoci. K večeru už přišla celá zoufala spolu s Eleanor a Severusem, kteří jí pomáhali dívku hledat, k McGonagallové. Už prohledali úplně celý hrad a dokonce i pozemky, ale beze stopy.

"Paní profesorko," začala Ginny, když se u McGonagallové v kabinetě posadili.

"Ano, co se děje?"

"Víte, jde o Karolínu Greenovou. Celý den nebyla na vyučování a doteďka se neukázala," vysvětlovala jí to Ginny zoufale.

"A kdy jste jí naposled viděli?" zeptala se profesorka.

"Včera večer."

"Tak proč jste to neřekli dřív?" vyjekla McGonagallová.

"My jsme ji celou tu dobu hledali," šeptla Eleanor.

"Hlavně nepanikařte. Vraťte se zpět na své koleje a my už jí najdeme," rozhodla profesorka a vyprovodila je od sebe z kabinetu, zatímco sama se vydala do ředitelny za Brumbálem.

Ginn se teda vrátila zpět do Nebelvírské věže a zničeně si sedla do posledního prázdného křesla, přímo u okna. Nepřítomným výrazem hleděla kamsi do země a myslela na svojí kamarádku, která teď byla bůhví kde. Najednou ji vyrušilo zaťukání na okno. Dívka vzhlédla a spatřila, jak na parapetu sedí jakási sova a dožaduje se vstupu do místnosti. Ginny ji teda pustila a všimla si přitom, že má na noze přivázanou jakousi obálku. K jejímu velkému překvapení sova zamířila přímo k ní a nastavila jí nožku s dopisem. Dívka si udiveně přečetla své jméno a odvázala sově dopis z nožky, a poté, co sova odletěla za ní zavřela okno. Rozbalila teda obálku a dala se do čtení.

Milá Ginny,

Vím, že z toho budeš asi trochu špatná, ale neboj se o mě, jsem v bezpečí. Rozhodla jsem se ale opustit Bradavice, ve kterých jsem to už nemohla vydržet. Nechtělo se mi tě tam nechávat samotnou, ale jinak to bohužel nešlo. Promiň. Sice tak nedodělám svojí vysněnou školu, ale hodlám se někde usadit a začít žít nový život v mudlovském světě. Přinejhorším si dodělám školu, kterou jsem již dříve musela opustit. Prosím tě, nehledej mě, nemá to cenu, stejně se tam nevrátím. A také zapomeň na náš úkol a užívej si života, já to udělám.

Navždy tvoje kamarádka Karolína Greenová


P.S. doufám, že se dáš s Poberty a Lily opět dohromady. Vím, že máš Remuse stále ráda a moc vám to přeji, ať vám to vyjde. Mě to bohužel nevyšlo, ale život jde dál. Nikdy na vás nezapomenu, mám vás všechny moc ráda. A nejvíc tebe, vždycky si stála pevně za mnou a já jsem ti za to vděčná.


P.P.S. Pozdravuj ode mne Severuse a Eleanor. Budou mi chybět.

Ginny jen strnule hleděla na dopis. Ona odešla. Navždy. Její nejlepší kamarádka odešla z Bradavic a ji tu nechala samotnou. Nechápala, proč to udělala. Se strnulým výrazem koukala na zeď a v rukou muchlala onen dopis. V očích se jí začínaly lesknout slzy. Proč? Takhle otázka jí neustále vířila v hlavě. Nevěděla, jak to teď tady bez Karolíny zvládne. Proč jen nemohla odejít s ní? Ale věděla, že teď už nemá cenu ji hledat. Může být úplně kdekoliv a pokud je přeměněna do té černé kočky, nemají žádnou šanci ji najít. Zoufalstvím a bezmocí se schoulila do křesla a po tváři jí začaly stékat slzy. Bylo to úplně poprvé, co propadla takovéto bezmoci. A nejhorší na tom bylo, že na to byla úplně sama. Neměla tu nikoho, kdo by ji obejmul a řekl, že všechno bude zas dobré.

***

Remus seděl ve společenské místnosti společně s ostatními u krbu a o něčem se bavili. Když se ozvalo jemné zaklepání na okno, zvědavě se otočil a pozoroval Ginny, jak pouští do společenské místnosti jakousi sovu s dopisem. Vzápětí viděl, jak dívka strnule hledí na ten dopis a pak se zahleděla do země. Nakonec se stulila v křesle a bylo vidět, že jí po tvářích stékají slzy, ale pak hlavu schovala do dlaní. To ho zarazilo. Zajímalo by ho, jaký k tomu měla důvod. Nerad si to připouštěl, ale stále měl dívku moc rád, ale kolem ní a Karolíny bylo příliš mnoho lží.

***

Po nějaké době se Ginny zvedla a zamířila i s dopisem do ředitelny. Tušila, že tam bude i McGonagallová. A měli by vědět, že se Karolína už nevrátí. Došla až ke kamennému chrliči a tam si uvědomila, že nezná heslo. Zkusila mnoho různých pochutin, než na to konečně přišla. Pak zamířila dovnitř a zaklepala na dveře. Když se ozvalo dále, vešla dovnitř, kde seděla profesorka přeměňování a ředitel.

"Dobrý den slečno Brownová," pozdravil ji Brumbál.

"Dobrý den pane profesore, paní profesorko," opětovala pozdrav dívka. "Jen jsem vám přišla oznámit, že Karolína se sem již nevrátí. Odešla a poslala mi dopis."

"To-to myslíte vážně?" nevěřila tomu profesorka a Ginny jen přikývla.

"Mohl bych ten dopis vidět?" zeptal se Brumbál, Ginny zaváhala, ale nakonec mu ho přeci jen podala.

"Dobře," vydechl Brumbál, když dopis dočetl. "Vidím, že budeme muset ze seznamu žáků vyškrtnout jednu studentku."

"Ale Albusi.."

"Slečna Greenová je již plnoletá a pokud odsud chce odejít, nemůžeme jí tom bránit," vysvětlil ředitel.

Ginny se spolu s dopisem vracela zpět do věže. Stále tomu nemohla uvěřit, ale byla to pravda. Její kamarádka nadobro opustila školu a vrátila se k mudlovskému způsobu života. Doufala, že se s ní alespoň o prázdninách uvidí, nechtěla ji ztratit nadobro, Karolína pro ni moc znamenala, nahrazovala jí tady rodinu.

Došla až do společenské místnosti, ve které už teď nikdo nebyl. Teda až na jednoho studenta. V křesle seděl Remus Lupin a vypadalo to, že na někoho čeká. Ginny kolem něj chtěla projít do své ložnice, přičemž se na něj ještě ani nepodívala, ale zarazil jí chlapcův hlas, který promluvil přímo k ní.

"Počkej Ginn," zvednul se. "Co se stalo, že si taková smutná?"

"Najednou se zajímáš o to, jak mi je," vyštěkla.

Remus se podíval do země, věděl, že má dívka pravdu: "Promiň," šeptl.

"Na promiň už je trochu pozdě ne? Nechali jste nás samotné celý měsíc. Víš jaký to je? Víš jaké to je, když se na tebe kamarádi i kluk vykašlou je proto, žes jim něco neřekl? A uvědomovali jste si vůbec, že jsme vám to třeba ani nemohly říct, i když jsme chtěly?"

"Já.."

"Co ty. Ne Remusi, na omlouvání už je pozdě. Moc pozdě," povzdechla si a složila se do jednoho křesla.

"Ginny, já se opravdu omlouvám za to, jak jsem se k vám celou tu dobu choval. Byl jsem idiot, když jsem opustil dívku, kterou miluji, jen kvůli takové blbosti. Moc mě to mrzí."

"Tak to mě taky."

"Už to asi nemá cenu, viď," zeptal se smutně.

"Cože?" vzpamatovala se dívka. "Promiň, teď jsem tě neposlouchala, co si říkal?

"Že už to mezi námi asi nemá cenu," zopakoval.

"A proč ne?" pousmála se Ginn, alespoň nějaké to štěstí.

"Vždyť…říkala si, že je pozdě.."

"Remusi, já jsem mluvila o něčem jiném. Já tě mám stále ráda. Ale.. víš..Karolína..ona-ona odsud odešla. A už se sem nevrátí. Prej to tady už nemohla vydržet," dostala ze sebe dívka a dala se do pláče.

Remuse ze začátku moc potěšila, že na něj nezapomněla, ale když slyšel o Karolíně, zděsil se. Objal Ginn a začal jí utěšovat. Věděl, že jí opustila jediná kamarádka, na kterou se mohla vždycky spolehnout. To oni v tomto selhali a nepodržely je. Po nějaké době se Ginny uklidnila a podívala se na Remuse. Chtěla už se vydal nahoru do své ložnice, ale chlapec ji zadržel.

"Přespíš u mě. Dneska tě v tom nenechám samotnou," rozhodl se, vzal dívku do náručí a odnesl ji k nim.

Ginny neprotestovala, věděla, že to nemá cenu a také byla ráda, že se dali opět dohromady. Ale za jakou cenu..

10.07.2007 22:34:50
Aladima
Prohlašuji, že veškeré povídky týkající se Harryho Pottera jsou zcela nezištné a veškerá práva náleží J.K.Rowlingové. Práva si dělám pouze na mnou vymyšlené postavy.
Ostatní povídky a postavy patří pouze mně.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one