My world of fantasy...

30. KAPITOLA - SBOHEM BRADAVICE

Uběhl už týden, co se Karolína se Siriusem rozhádala. Ten teď dělal, že jí vůbec nezná. Dívku to moc mrzelo, ale nevěděla, co má dělat. Dokonce ani ostatní se s ní a Ginny nekamarádili a většinou se stávalo, že je ani nepozdravili. A ani Remus a Lily, což je moc mrzelo, protože u těchto dvou předpokládaly, že by mohli mít rozum. Ale nic. Zato Petr se s nimi opět začal kamarádit a Karolína a Ginny vždycky jen skřípaly zuby, když viděly, jak se s nimi v pohodě baví, jak by se nic nestalo. Jediné ony dvě věděly, že se přidal k té Smrtijedské bandě, ale říct to nemohly. Teď ještě ne. Musely být trpělivé a zbytečně na sebe neupozorňovat, aby u někoho nevzbudily podezření, že ví něco, co by neměly. A tak jen doufaly, že se jejich přátelé umoudří a začnou se s nimi opět bavit.

Ale nestalo se tak. Uběhly další dlouhé tři týdny a James, Remus, Sirius a Lil s nimi nepromluvili už ani slovo. Dívky to hrozně trápilo, ale pravdu jim přece říct nemohly. Během té doby se tak trochu skamarádily se Severusem a Eleanor, která s ním teď chodila. Oba dva vypadali vyloženě šťastně a holky zjistily, že když není Severus se Zmijozelskými, je i docela fajn. Až je to překvapilo. Trávily teď s těma dvěma docela dost času. Z Eleanor se vyklubala skvělá holka, která byla pro každou blbost a vypadalo to, že si s oběma dívkami také docela rozumí. A Severus byl teď mnohem uvolněnější než dřív. Dokonce se s nimi každou chvíli něčemu smál a občas se také nechal přemluvit do některé z těch blbostí, co holky vymýšlely.

Ale poslední dobou začala být Karolína čím dál tím víc zachmuřená a téměř už se nesmála. Tato nálada dopadla po chvíli také na Ginny. Eleanor se Severusem se je snažili nějak rozptýlit, ale nic z toho se nedařilo. Vůbec nevěděli, co se to s těmi dvěma děje.

"Karolíno," začala jednou Eleanor, když seděli v jedné z nepoužívaných učeben, ve které se scházeli. "Co to s vámi poslední dobou je?"

"Hrozně moc mi chybí ostatní," přiznala se dívka. "A hlavně Sirius."

"Ale já pořád nechápu, proč se s nimi nebavíte."

"My bychom se s nimi bavily, ale oni se nebaví s námi," řekla Ginn smutně.

"Ale proč proboha?"

"Protože jsme jim minule něco neřekly a oni se s námi kvůli tomu přestali bavit."

"Ježiš a proč jim to nepovíte?" nechápala Eleanor. "To vám to za to stojí?"

"To ne, ale my jim to říct nemůžeme. Vlastně to nikomu říct nesmíme, ale oni to nechápou," povzdechla si Karolína.

"A nesouvisí to náhodou s tím srazem v lese?" zeptal se Severus, Eleanor věděla, co čem mluví, všechno jí totiž řekl.

"Tak tím to začalo. Když zjistili, že jsem byla tu noc pryč, chtěli vědět, kde jsem tu noc byla, ale já jsem to řekla jen Ginn. A s tím se pojí spousta dalších věcí. Ale neptejte se na to," zahleděla se na ně prosebným výrazem Karolína.

"Neboj. Když to říct nemůžete, tak se na to ptát nebudeme."

"Dík, alespoň někdo," pousmála se Ginn. "Hele tak my už půjdem. Je už docela pozdě," a s tímto se obě dívky zvedly a odešly.

Ve společenské místnosti prošly kolem partičky sedící u krbu, která se očividně velmi dobře bavila. Karolína se jen smutným pohledem podívala na Siriuse, který si jí ale vůbec nevšímal a vyšla nahoru do ložnice. Zato Ginn se ve společenské místnosti na chvíli zastavila a chvíli ty u krbu pozorovala. Nechápala, proč se k nim tak chovají. Hlavně Remus. Čekala, že ji v tom podpoří, ale on se na ni úplně vykašlal. Pak se zaměřila na toho zrádce Petra. Nenávistně na něj hleděla a nechápala, jak někdo může být tak hnusný a zrazovat své přátele, a pak se s nimi ještě dál bezstarostně bavit, jako by se nic nestalo. Se zrádcem se bavili, ale s nimi ne. Připadalo jí to pěkně nespravedlivé. Ještě na něj hodila nenávistný pohled, kterého si ale všiml Sirius.

"A copak Brownová, něco se ti nelíbí?"

"To teda nelíbí. Ale ty se o nás přece nezajímáš, tak proč by tě mělo zajímat, co se mi líbí a nebo nelíbí," zasyčela jedovatým hlasem a vybíjela si tak vztek na Petra.

"No jo, máš pravdu," souhlasil s ní Black, "já zapomněl."

"Ty seš fakt ubožák Blacku," odvětila Ginn. "A ti kolem tebe jsou to samý," dodala a vyšla nahoru do ložnice.

Karolíně, která se vracela pro něco dolů, to ani neříkala, ta už byla i tak dost rozhozená a tohle Siriusovo chování by jí na náladě rozhodně nepřidalo.

Ti dole jen překvapeně hleděli na místo, kde dívka před chvílí zmizela. Byli její reakcí dost překvapeni, takhle se Ginny nikdy dřív nechovala. Chvíli o tom jen mlčky přemýšleli.

"Co to do ní vjelo?" divil se Sirius a ostatní jen pokrčili rameny.

"Bůhví, stejnak jsou poslední dobou nějaké divné," promluvil James.

"To jo, pořád se teď baví se Snapem a také s tou holkou. Nechápu, jak se ti mohla líbit Jamesi," ozval se opět Sirius.

"Tak to já taky ne. Ještě, že jsem tam tehdy nešel," prohlásil a políbil Lily sedící vedle něj.

"Jo a kdo tě tehdy zarazil?"ozvalo se ode dveří, to totiž Karolína právě sešla do společenské místnosti a zrovna vyslechla tuhle část rozhovoru. "A náhodou Eleanor je opravdu fajn a Severus taky. On alespoň chápe, ž některé věci nemůžu říct nikomu jinému než Ginny," mluvila k nim všem, ale zrakem ulpěla pouze na Siriusovi.

"No jo, já zapomněl, Snape je teďka ten dokonalý, co?" ušklíbl se jízlivě Black.

"Ne není, každý má své chyby, ale to né všichni vidí," řekla mu.

"No tak třeba na tobě je vidím," ozval se James. "Prolhaná lhářka, která ani neumí říct pravdu."

Tak tohle bolelo. Karolínu bodlo u srdce, když to o ní prohlásil člověk, kterého ještě před nedávnem považovala za nejlepšího přítele. Hrozně moc by mu chtěla dokázat, že to tak není, ale nešlo to. Ne tak, aby nemusela prozradit budoucnost. To nemohla. Věděla, že spolu s Ginn bude muset zastavit Voldemorta, ale nesmí do toho zatahovat nikoho jiného. Už takhle to bylo těžké. Nechtěla, aby i kvůli ní někdo dělal starosti nebo se o ní bál, a také nechtěla, aby kohokoliv z nich ohrozila. To by raději zemřela. I když spolu teď nevycházeli, dívka je chtě nechtě měla stále moc ráda a raději by položila, než aby oni zemřeli. Tihle lidé teď pro ní znamenali víc, než její bývalí přátelé v tamtom světě. Ale jediný, kdo jí teď zbyl, byla Ginny. A také Eleanor se Severusem, ale ty znala ještě moc málo.

Smutně se na Jamese podívala, pak ještě přelétla pohledem ostatní a vyšla z místnosti. Opět na ní doléhal ten pocit bezmoci. V další chodbě se už přeměnila v černou kočku a opatrně se vyplížila ven ze hradu. Obešla celé Černé jezero, dokud nedošla až na hranici Bradavických pozemků. Tam zmizela v blízkém lesa, proměnila se v černou levhartici a vydala se dál do lesa. Vůbec nehleděla na to, kam jde. Prostě jen šla, zatímco se uzavřela sama do sebe. Po dlouhatánské době vyšla ven z lesa a ocitla se na vysoké skále, na níž se posadila a zahleděla se do dáli. Byl již konec dubna a den tak začínal dříve. Na obzoru viděla, jak se zpoza stromů pomalu vynořuje slunce a kolem něj se ještě tetelí červánky. Svým ostrým zrakem zpozorovala, jak se kdesi vysoko nad ní vznáší orel skalní, nechávaje se unášet vzdušnými proudy, zatímco vyhlížel svou kořist. Záviděla mu tu volnost, tu možnost létat. Dál si prohlížela přírodu kolem ní, bylo to tak odlišné od Bradavic a jejich okolí. Lesy kolem nebyly tak tmavé jako například Zapovězený les, ale naopak světlé s čerstvě bujícími mladými listy. Příroda se už dávno začala probouzet ze zimního spánku. Levhartice tu seděla opravdu dlouhou dobu, nevnímala čas, jen se nechávala unášet krásou okolní přírody a svými vlastními myšlenkami. Na návrat do Bradavic ani nepomýšlela, úplně zapomněla, že za chvíli už ve škole začne vyučování.

Z přemýšlení jí vytrhl teprve malý ptáček, který proletěl těsně kolem ní. Najednou si uvědomila tu skutečnost, že v Bradavicích už určitě začala škola. Ale nijak nelitovala toho, že tam není. Jistě, mrzelo ji, že tam nechala Ginn samotnou, ale teď už s tím nic nenadělá. Ani nevěděla, jak se dostane zpět do školy, ale pak si uvědomila, že vlastně ani neví, jestli se tam chce vracet. Ano, Bradavice vždy byly její sen, ale poslední dobou se tam cítila jako nějaký trestanec. Cítila ty opovržlivé a nebo nevnímavé pohledy od jejích "přátel". Jejich chování ji velmi mrzelo, mrzelo ji, že se k ní takhle chovají bez jakéhokoliv většího důvodu. A nejvíc jí mrzelo to se Siriusem. Během té doby na něj stále nestačila zapomenout, přestože spolu chodili pouhý měsíc. On byl pro ní vším, milovala ho tak, jako ještě nikoho předtím a jeho přehlíživé chování jí způsobovalo hrozná muka.

Nakonec se rozhodla, že se do Bradavic už nevrátí. Už neměla důvod se tam vracet. A možná, že když tam nebude, se Ginny dá opět dohromady s Remusem a ostatními. Přemýšlela, čeho vlastně dosáhla tím, že tam byla. Jediné, co jí napadalo, bylo to, že se Severus odvrátil od temné strany a také začal chodit s Eleanor. Byla moc ráda, že ti dva jsou teď spolu a doufala, že jim to vydrží. Hrad se jí sice opouštět nechtělo, zažila zde ty nejhezčí chvíle svého života, ale teď už neměla co ztratit. Na vlastní pěst se vydá zničit Voldemorta, dokonce ani Ginny do toho nebude zatahovat, zvládne to sama.

Seskočila ze skály, na které až doposud seděla a vydala se dolů do údolí, kde protékala nějaká říčka. Hlavně co nejdál od Bradavic. Jelikož již byla žíznivá, napila se z toku a pak pokračovala kamsi do dáli. Do neznámého lesa, ve kterém na ni mohlo čekat mnoho neznámého, ale z toho levhartice neměla strach. Po pár hodinách si ale uvědomila, že Ginny o ni bude mít strach. Proměnila se teda opět v dívku a pomocí hůlky si vyčarovala pergamen spolu s brkem a inkoustem a napsala pro svou kamarádku krátký dopis. Jediným problémem teď bylo najít nějakou sovu, která by ten dopis odnesla. Po hodině hledání konečně objevila jednu, jak spí v dutině stromu a přemluvila ji, aby ten dopis odnesla. Pak se opět vydala dál. Mrzelo ji, že se ještě neumí přemisťovat, měli se to učit až nyní, ale nakonec si řekla, že to třeba ani nebude potřeba. Celých šestnáct let žila jako mudla, tak proč by to teď nemohlo být zase tak. Peníze měla a rozhodla se část z nich přeměnit na libry a schovat se do mudlovského světa, když jí ten kouzelnický tak zklamal. A také nechtěla, aby ji v nejbližší době našli. Přece jen už byla plnoletá a mohla si tak dělat, co chce.

Pomalu už se stmívalo a Karolína, nyní opět v levhartí podobě, se ukládala ke spánku v koruně rozložitého dubu, který rostl v lese, v němž se právě nacházela. Ušla už docela velký kus v cesty a byla docela unavena, přestože čtyři tlapy pro ní představovaly jistou výhodu.

10.07.2007 22:34:17
Aladima
Prohlašuji, že veškeré povídky týkající se Harryho Pottera jsou zcela nezištné a veškerá práva náleží J.K.Rowlingové. Práva si dělám pouze na mnou vymyšlené postavy.
Ostatní povídky a postavy patří pouze mně.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one