My world of fantasy...

3. KAPITOLA - V ŘEDITELNĚ

Obě dívky si chvíli vzájemně hleděli do očí.

"To není možné," promluvila blonďatá dívka. "Ty? Ginny Weasleyová?"

Ginny zůstala strnule stát. Nechápala, jak jí ta holka může znát. Vždyť jí v životě neviděla. Ona neznámá si to pravděpodobně uvědomila.

"Promiň, ani jsem se nepředstavila. Karolína Greenová."

"Ehm…Těší mě," vzpamatovala se Ginny. "Ale odkud mě znáš a co proboha děláme v Bradavicích? Vždyť ty jsou přece zavřené."

"Tak to nemám ani páru," okamžitě odpověděla Karolína. " Vůbec nevím co tu dělám. Stála jsem v obchodě a nejednou jsem se objevila tady. Co je to za blbej fór?

"No tak to bych se snad měla ptát já, ne? Já jsem sem vůbec nechtěla, ale najednou se pode mnou propadne podlaha, letím nějakou pitomou tmou a ještě slyším: Tomu všemu můžeš zabránit.

"Tak to mě se stalo téměř to samé, akorát sem slyšela: Nesmíš dovolit, aby se budoucnost splnila. Musíš tomu zabránit. Jen ty a ještě jeden další člověk t můžete zvládnout. Nezklam mne. Divný, co?"

Ginny na ní chvíli koukala a pak jí to došlo. Jsou v minulosti. Teď může dosáhnout toho, aby Harry nezemřel. Aby nikdo nezemřel. Na tváři se jí objevil úsměv a radostně se koukla na Karolínu, která si také uvědomila, kde že se to objevila. Na jednu stranu byla strašně šťastná, v tomhle světě vždycky chtěla být, snila o tom. Ale na druhou stranu si uvědomila, že právě ztratila celou svou rodinu, kamarády, školu, celý svůj život. Chtělo se jí brečet, ale podařilo se jí zachovat vážnou tvář.

"Asi bysme měli někoho nejít, ne? Nejlépe Brumbála, nebo někoho takového, kdo by věděl, co dělat," řekla Karolína.

Ginny s ní souhlasila a v vzápětí ji již vedla směrem k ředitelně. Až tam si uvědomily, že neznají heslo. Vyzkoušely snad všechny kouzelnické i mudlovské dobroty, co znaly, ale nic.

"Do Prčic," ulevila si Karolína. Jaké bylo jejich překvapení, když kamenný chrlič najednou ožil a uvolnil jim cestu do Brumbálovy pracovny. Udiveně se na sebe podívaly a vzápětí společně vešly dovnitř. Zaťukaly na dveře a po chvíli se ozvalo značně překvapené dále. Vešly tedy dovnitř, kde za velikým stolem seděl Albus Brumbál se špičatým kloboukem na hlavě a překvapeně se na ně díval. Jak si obě dívky všimly, byl mnohem mladší, než ho obě znaly. Ginny osobně a Karolína z knížek a filmů. Jeho vousy byly spíše šedé než bílé, jak tomu bylo v pozdějších časech.

"Mohu se zeptat, co zde děláte, slečny?" prolomil ticho Brumbál.

Obě dvě se na sebe podívaly. Očividně ani jedna z nich nevěděla, jak začít. Nakonec promluvila Ginny:

"Víte, pane profesore, já nevím, jak to vysvětlit. Můžete mi prosím říct, jaký je rok?"

"1977," odpověděl zaraženě Brumbál a prohlížel si Ginny. "Hrozně mi připomínáte Molly Weasleyovou," dodal.

"To je moje matka,"vyhrkla Ginny. "teda spíš bude," opravila se.

"Takže, pokud jsem to správně pochopil, jste obě z budoucnosti."

Obě dívky přikývly, i když Karolína značně váhavě, nedokázala vysvětlit, odkud přesně je. Najednou se před Brumbálem z čisnajasna objevil jakýsi dopis. Brumbál se na něj podíval, ale ještě než ho otevřel, vyčaroval pro obě dívky pohodlná křesílka. Poté otevřel onen podivný dopis a začal si ho číst.

Obě dívky se mezitím ponořily do svých vlastních myšlenek. V podstatě však přemýšlely o tom samém. Ginny uvažovala, koho z těch, které znala z dřívějška, potká i tady. Karolína moc dobře věděla koho zde potká. Moc dobře také věděla, že tenhle rok budou stejně staří jako ona sama. Ale obávala se toho setkání. Co když budou úplně jiní než si je vždycky představovala? Najednou jí došla jedna strašná věc. Vždyť ona ani není čarodějka! Nemůže kouzlit, nemůže zhola nic. Vzápětí si schovala obličej do dlaní. Podruhé za krátkou chvíli měla co dělat, aby nezačala brečet. "Všechno je ztraceno," vířilo jí v hlavě,

Bradavický ředitel mezitím dočetl záhadný dopis a nyní si obě zamyšlená děvčata prohlížel. Nyní již věděl úplně všechno o těchto dvou dívkách, které před ním seděly v křeslech. A také o jejich nelehkém úkolu. Dopis byl totiž právě od toho, kdo sem obě děvčata poslal. V dopise bylo vylíčeno vše o těchto dívkách, proč byly vybrány právě ony a mnoho dalších věcí. Brumbál věděl, že to budou mít obě těžké, ale v hloubi duše tušil, že slečna Greenová to má těžší. Právě ztratila celý svůj život, rodinu, přátele, zatímco slečna Weasleyová dostala šanci začít znova. Dozvěděl se také, že slečna Greenová je čarodějka, ale pokud chce ostatní dohnat v tom, co zameškala a v září nastoupit do šestého ročníku, bude se muset vše stačit naučit, nebo spíše přečíst, za jediný týden. Ale byl ujištěn, že to zvládne. A protože i věděl, že je to náruživá čtenářka, jak se dozvěděl, ani v nejmenším o tom nepochyboval. Věřil, že se bude snažit ze všech sil. A Ginny Weasleyová, ta nebude mít žádný problém, usoudil, když viděl její výborná NKÚ.

"Takže," promluvil Brumbál a obě dívky sebou polekaně škubly, jelikož byly zcela ponořené do svých myšlenek. "Z toho dopisu jsem se dozvěděl vše, co jsem potřeboval a tak už vím, co s vámi."

Obě dívky se na něj nechápavě podívaly a v hlavách jim zněla jediná myšlenka Jak to může vědět? Brumbál, když viděl jejich zmatené výrazy dodal:

"Ten dopis je totiž od toho, nebo spíš od té, co vás sem poslala. A také vím proč. A tak tady slečna Weasleyová bude moct 1. září nastoupit do šestého ročníku Nebelvíru. Ale je tu ještě jeden drobný problém."

"A jaký, pane profesore," udiveně se zeptala Ginny.

"Budete si muset změnit jméno."

"Ale.."

"Abych to upřesnil, ne celé jméno, jen příjmení. Jméno Weasley je moc známé a mohla by z toho vzniknout různá nedorozumění. Měla byste nějaký návrh, slečno?"

Ginny se na chvíli zamyslela. Chvíli si pohrávala se jménem své kamarádky Hermiony, ale to nakonec zavrhla, moc by jí to její přítelkyni připomínalo. Nakonec zvolila jednu Hermioninu spolužačku, o které věděla, že je z mudlovské rodiny, a tak to jméno nebude nápadné.

"Brownová,"oznámila řediteli. Karolína se na ní udiveně podívala. Překvapilo jí, že si vybrala zrovna Levandulino jméno.

"Výborně, slečno Brownová," usmál se Brumbál. "A teď k vám," obrátil se na druhou dívku.

Karolína svěsila hlavu. Tušila, co jí čeká.

"Nebojte se, vy jste čarodějka," usmál se Brumbál, jako by věděl, co se jí honí hlavou. "Jen budete muset přečíst všechny zatím probrané učebnice než začne škola, ale hádám, že to pro vás nebude problém, že slečno Greenová?"

Dívka nyní již s úsměvem přikývla. Byla šťastná, aspoň podle možností. Brumbál pokračoval dál:

"Také jsem se dozvěděl, že zde již budete muset zůstat. Neexistuje cesty zpět."

Obě dívky přikývly. Počítaly s tím.

"Možná vám ještě dělá starosti," pokračoval Brumbál, " jak to všechno zaplatíte. Můžu vás ujistit, že si nemusíte dělat vůbec žádné starosti. Paní neznámá to vyřešila za vás a k tomuto dopisu také přiložila dva klíčky od trezorů v bance," a podal jim je. "Dále tady ještě máte jízdenky na vlak a obálky se seznamem věcí, co si máte pořídit."

Když si nabízené věci vzaly, začaly se pomalu zvedat k odchodu, když je Brumbál ještě zadržel.

"Ještě maličkost, slečno Greenová, musíme vás tak do koleje," ozval se ještě ředitel.

Karolína strnula. Co když jí klobouk zařadí třeba do Zmijozelu nebo Mrzimoru? To nepřežije. Pomalu došla na nabízenou židli a chvíli po tom, co se posadila, jí přes oči přepadl Moudrý klobouk.

"Hmm. Čekal jsem tě. Ano, ano vím jaký máš nelehký úkol. A v tom ti nejlépe pomůže Nebelvír!"

Dívka si ulehčeně oddechla. Tak tohle teda zvládla. Brumbál jim ještě doporučil, aby se ubytovaly v Děravém Kotli a s úsměvem je vyprovodil ven. Dívky poté mlčky přešly Bradavické pozemky a za nimi si přivolaly Záchranný autobus, kterým se nechaly odvézt k Děravému Kotli, kde si pronajaly na týden společný pokoj. Poté když usínaly, uvědomily si, že si zítra budou mít opravdu co říct.

 

<< 2. kapitola <<                                    >> 4. kapitola >>

10.07.2007 20:21:45
Aladima
Prohlašuji, že veškeré povídky týkající se Harryho Pottera jsou zcela nezištné a veškerá práva náleží J.K.Rowlingové. Práva si dělám pouze na mnou vymyšlené postavy.
Ostatní povídky a postavy patří pouze mně.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one