My world of fantasy...

29. KAPITOLA - ZATAJENÉ TAJEMSTVÍ

Ráno, když se Karolína probudila a podívala se na budík, zděsila se. Bylo totiž sedm padesát. Za deset minut začíná škola. Ony zaspaly. Rychle vylezla z postele a probudila holky. Chvíli všechny tři splašeně pobíhaly po pokoji, než byly alespoň jakž takž připravené. Se zvoněním pak vlétly do třídy a posadily se do lavice, přičemž velice zrychleně dýchaly, jak běžely přes celou školu. Když se pak Karolína podívala dozadu na kluky, ani se moc nedivila tomu, že se jejich vpádem do třídy docela baví. Co by od nich taky mohla čekat. Ušklíbla se na ně a rychle se otočila zpět, protože do třídy právě vešel Křiklan a začal jim vykládat dnešní látku.

"Jste se po ránu pěkně proběhly, co?" posmíval se všem třem dívkám během oběda Sirius.

"To víš, trocha ranního sportu neuškodí," odpověděla Ginny a dál se věnovala svým zapečeným bramborám.

"Dámy maličko zaspaly, co?" přidal se i James.

Na to už holky raději neodpověděly a raději svou pozornost věnovaly obědu, po kterém se vydaly na péči o kouzelné tvory s profesorem Kettleburnem. Sirius se s Karolínou téměř nebavil a dívka cítila, že je na ní stále naštvaný kvůli tomu včerejšku. Po hodině se vrátili zpět do Nebelvírské věže, kde se uvelebili v chlapecké ložnici, protože zde na rozdíl od společenské místnosti měli soukromí.

"Všimli jste si," ozval se James, "že Petr se nám poslední dobou nějak vyhýbá?"

"Jo, je to divný," souhlasil s ním Remus, zatímco Sirius jen přikývl.

"Zajímalo by mě," pokračoval James, "co to."

Karolína a Ginny si vyměnily ztrápený výraz.

"Co vy dvě o tom víte?" zeptala se jich okamžitě Lil, které jejich výrazy neušly.

"Nic," odpověděly okamžitě

"Jo nic?" ptal se James. "Zdá se mi to nebo před námi zase máte nějaké tajnosti?"

"Jak zas?" divila se Karolína.

"No naposled si to byla ty s tím tvým překvapením," podotkl Sirius. "A ještě furt si nám neřekla, kde si včera byla. Proč to Ginny ví a my ne?"

"Prostě to ví. A neřeš to, stejně ti to nepovím."

"Takže ty my to teda neřekneš , kde si byla?"

"Ne!"

"Tak mi dej pokoj," prohlásil tvrdým hlasem.

"Jak si přeješ," vyštěkla na něj Karolína a vyšla ze dveří, přičemž s nimi nezapomněla pořádně prásknout.

Ginny se na ostatní jen omluvně usmála a také odešla z ložnice, i když trochu jinačím způsobem. Vydala se za svou kamarádkou, která právě mizela ve vchodu do dívčích ložnic. Došla až k sobě do pokoje, kde uviděla Karolínu, jak vztekle nakopla postel.

"Kájo?" ozvala se opatrně.

"No?" vyjela na ni dívka podrážděně.

"Hele já ti nic neudělala, tak si na mě nevybíjej zlost," zamračila se Ginn.

"No jo, promiň," omluvila se a ztrápeně si sedla na postel. "Jen mě Sirius naštval, nic víc."

"Tak to jsem si všimla."

"Ježiš to nemůže pochopit, že některé věci mu prostě nemůžu říct?"

"Očividně asi ne."

"Hmm.." zamručela a natáhla se na posteli. "To je v čudu."

"Neber to tak vážně, ono ho to přejde."

"V to doufám. A co Remus?"

"No nevím, nějak to nekomentoval. A já se taky nevytrácím ven v noci kvůli nějakému setkání pitomců," pousmála se Ginn.

"Někdo to udělat musel," hájila se Karolína.

"To jo. Ale už tam nechoď, teda sama. Příště jdu s tebou."

"Tak to teda ne. Chytnou tě a bude z toho průser."

"A tebe snad chytnout nemůžou?" obořila se na ní Ginn.

"NE!"

"A můžeš mi říct proč?"

"Protože…no…víš…já-já jsem zvěromág," vypadlo z Karolíny.

"Ty potvoro. Ty ses to naučila a mně nic neřekla?" zlobila se na oko Ginn. "No vlastně si ani nemusela."

"Cože?"

"Já jsem taky zvěromág."

"To si ze mě děláš srandu. A mě si nic neřekla?"

"A ty mně snad jo?" vrátila jí to Ginn.

"No jo, pravda. A v co se měníš?" zajímalo Karolínu.

"V lasičku."

"Dobrý. Já v černou kočku."

"Tak fajn. Kdy je teda další sraz?" zajímala si Ginny.

"Nevím, ale počítám, že nějakou neděli."

"To se zjistí, času dost. A víš co mě napadlo, že bychom si mohly napsat na pergamen seznam toho, co musíme udělat. Jako vitéaly a tak. Jako takovou pomůcku."

"Jo, to jo. Už jsem nad tím taky přemýšlela. Tak jdem na to?"

"Že váháš."

Obě dvě se posadily na Ginninu postel a vytáhly pergamen společně s brkem a inkoustem a daly se do toho. Za chvíli už měly sepsaný seznam viteálů, kde se nacházejí-

Viteály:

Deník Toma Radlea - ? Malfoy?

Pohár Helgy z Mrzimoru - ?

Zmijozelův Medailon - jeskyně

Gauntův prsten - Dům Gauntů Malý Visánek

Nebelvírův meč - Moudrý klobouk

Voldemort

"Takže nevíme, kde je pohár a deník. Ten by snad mohl mít časem Lucius Malfoy, ale kdo ví. A pohár ještě asi bude u Voldemorta. Teď, když ho nedostane Snape, se možná mezi Smrtijedy objeví jiný mistr lektvarů," přehodnotila to Ginn.

"Možná jo. Ale hledání viteálů bych nechala až na prázdniny. To je budeme moci hledat a ničit bez toho, aniž by si toho někdo všiml. Vidělas co se stane, když se jen jednou vypařím.

"Tak to s tebou souhlasím. A měly bysme si koupit nějaký byt a nebo tak něco. Nechce se mi trávit celé prázdniny v hotelu."

"Hmm, to jo. Nebo rovnou i domek. Peněz na to máme dost a kdyby se nějaký pěkný našel.."

"Jo, to zní dobře," souhlasila Ginny. "Možná bysme mohly říct Brumbálovi, jestli by nám něco nemohl sehnat."

"A víš že to není blbý nápad?" souhlasila Karolína. "Ale ještě je na to dost času."

Domluvily se a pak se ještě nějakou dobu bavily na toto téma, dokud se v půl šesté nevydaly na večeři. Tentokrát seděly samy, ostatní se k nim nepřidali. Ginny se tomu trochu divila, ale z druhé strany chápala, že jsou na ně naštvaní, že jim to neřekly. A Karolínu mrzelo, že se na ni Sirius zlobí, ale nic s tím nadělat nemohla. Říct pravdu mu nemůže a dokud bude naštvaný, nic s tím nenadělá. Věděla, že je dost tvrdohlavý a možná bude trvat i docela dlouho, než se umoudří. Ale ona byla pevně rozhodnuta čekat, a pak to snad bude v pohodě. Pokud na to alespoň z části zapomene.

10.07.2007 22:31:43
Aladima
Prohlašuji, že veškeré povídky týkající se Harryho Pottera jsou zcela nezištné a veškerá práva náleží J.K.Rowlingové. Práva si dělám pouze na mnou vymyšlené postavy.
Ostatní povídky a postavy patří pouze mně.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one