My world of fantasy...

22. KAPITOLA - ŠŤASTNÝ NOVÝ ROK

Když se druhý den ráno Karolína probudila, zjistila, že jí docela bolí hlava. Rozhlédla se a viděla, že ostatní ještě spí. Vyšla teda ven z pokoje a zamířila do dalších dveří, které se tam zrovna objevily a vstoupila do menší místnůstky, která sloužila jako koupelna. Kouzlem za sebou zamkla a pak si vlezla do sprchového koutu, kde si dala studenou sprchu. Potřebovala se nutně probrat. Pak se ještě jakž takž upravila a vrátila se zpět do velké místnosti, kterou si ještě před vstupem upravila tak, že nechala zmizet celý parket a bar. Teď to byl jen menší pokojíček se stolkem a sedačkami.

Usadila se teda v jednom z křesel a vzpomínala na minulou noc. Postupně se rozvzpomínala na jednotlivé události, až se dostala až k okamžiku, kdy jí Sirius políbil. Chtěla tuhle vzpomínku vymazat a doufala, že si to Sirius nepamatuje.

"Byla to chyba," říkala si. "Prostě jen úlet"

Ale bylo jí to příjemné. Sirius už se jí dlouho líbil a měla ho moc ráda. Ale bála se s ním vrhnout do jakéhokoliv vztahu. Věděla, že střídá jednu holku za druhou a u žádné dlouho nevydrží. Bála se zklamání. Toho, že ho pak přestane bavit a vykašle se na ní. A to nechtěla. Bude lepší, když ani nebude vědět, co k němu cítí. A když se o včerejšku nikdo nedozví. A pokud si on na to vzpomene, ona budu hrát, že byla přece jen dost napitá a nic si z toho nepamatuje. Nechtěla být jen jedna z mnoha.

Za půl hodiny se do místnosti vplížila i Ginn, která okamžitě zapadla do koupelny. Když po docela dlouhé době vylezla, usadila se na křeslech stejně jako Karolína.

"Tak včera to bylo teda něco," pronesla po chvíli.

"No jo no," souhlasila Karolína. "Pěkně jste se s Jamesem zřídili."

"To se občas stává," zakřenila se dívka. "Ale aspoň jsme se pobavili."

"Jojo, pěkně jsem si to užila," dodala Karolína. "Kluci ještě spí?"

"Myslím, že jo."

Na Karolíniný tváři se okamžitě objevil zlomyslný škleb. Ginny věděla, že její kamarádku něco nepěkného napadlo.

"Co takhle je pěkně probudit?" zeptala se Karolína s úsměvem.

"Myslíš jako proudem vody?" ujistila se Ginn.

"Přesně tak."

Vzápětí se obě dívky vydaly do ložnice. Kluci opravdu ještě spali. Holky se na sebe jen ušklíbly a zamumlaly příslušné kouzlo. Ložnicí se okamžitě rozlehl dvojí výkřik. Dívky už na nic nečekaly a okamžitě vyběhly z ložnice. Proběhly Komnatou na chodbu a zamířili přímo do Velké síně. O několik pater níž se zastavily a daly se do veselého smíchu.

"Teda," začala Ginn, "tak to se nám teda povedlo."

"Jo, vydělas ty jejich výrazy?" smála se Karolína.

Pak už sešly až dolů a vešli do síně přímo na oběd. O čtvrt hodiny později se dostavili i kluci, i když se na obě dívky tvářili značně nepříjemně.

"Však ono je to přejde," pomyslela si Karolína. "Stejnak na to za nějakou dobu zas zapomenou."

Po obědě se dvě vrátily do Nebelvírské společenské místnosti a usadily se na svá oblíbená místa u krbu. Dneškem jim končil jejich veget ve věži. Večer se totiž vraceli ostatní Bradavičtí žáci. Holky se už moc těšily na Lily a Remuse. Chyběli jim tady. Za chvíli přišel i James se Siriusem. Vypadalo to, že už jim jejich budíček odpustili a sedli si k nim. Celou tu dobu mlčeli. Karolína se dívala do krbu, ale cítila na sobě Siriusův pohled. Poznala, že on si to dnešní ráno pamatuje. Utvrdila se, že bude dělat, že si to vůbec nepamatuje.

"Můžu s tebou mluvit?" ozval se po dlouhé chvíli Sirius a díval se přímo na Karolínu, která jen pokývala hlavou na znamení souhlasu a společně spolu odešli ke klukům do ložnice, kde si dívka sedla na jednu z postelí, zatímco Sirius zůstal stát.

"Tak cos potřeboval?" zeptala se Karolína.

"Ty to moc dobře víš," odvětil Sirius vážně.

"Co mám vědět?" hrála udivenou.

"Ty si to nepamatuješ?" zarazil se.

"A co jako?"

"Nic," odpověděl Black.

Velmi ho udivilo, že si to nepamatuje. Ráno totiž vypadala, že je naprosto v pohodě.

"Tak jestli ti to nevadí, tak já půjdu zpátky dolů," ozvala se Karolína a vydala se zpět do společenské místnosti, nechtěla totiž, aby to Sirius dál rozebíral.

Když odešla, Sirius se posadil na svou postel. Celé se mu to zdálo divné. Přísahal by, že si to Karolína bude pamatovat, ale vypadala, že neměla ani páru, o čem mluvil. A nebo to na něj velmi dobře hrála. Mrzelo ho to. Uvědomil si totiž, že se do této dívky zamiloval. Byla prostě taková jiná než ostatní. Možná to bylo tím, že je odjinud, možná ne. Každopádně k ní cítil něco, co ještě k žádné předtím. Ty ostatní se mu vždy pouze líbily, ale to bylo všechno. Poslední dobou (asi tak měsíc) dokonce ani žádnou neměl.

Karolína se mezitím vrátila zpět k Jamesovi a Ginny, kteří se zrovna bavili o návratu jejich spolužáků. Moc se jim nelíbilo, že zas bude ve škole takový šum. Karolína si k nim přisedla a zapojila se do debaty.

"Kde si nechala Siriuse?" zeptal se James.

"Zůstal v ložnici," pokrčila rameny Karolína.

To Jamese docela udivilo. Přemýšlel, jestli nemá jít nahoru za ním, ale nakonec se rozhodl zůstat tady dole. Však on se za chvíli ukáže. Když už byl nahoře ale asi hodinu, Jamesovi to nedalo a šel za ním. Našel ho, jak leží ve své posteli a kouká do blba.

"Co je Tichošlápku?" oslovil ho jeho přezdívkou.

"Nic, jen přemýšlím."

"A o čem?"

"To tě nemusí zajímat," odsekl Sirius.

James se zarazil. Nebyl na takovéto Siriusovo chování zvyklý. Tušil, že se jeho kamarád něčím trápí, ale čím, to nevěděl. Měl podezření, že v tom bude mít prsty Karolína, byla totiž poslední, s kým Sirius mluvil.

"Ale no tak, vždyť jsme přece kamarádi. Mě to můžeš říct," domlouval mu James.

"Sorry Jamesi, ale to je jen moje věc."

S tímto se Sirius zvedl a vyšel ven z ložnice. Bez povšimnutí prošel společenskou místností a vyšel ven. Zamířil přímo do sedmého patra. Nechtěl teď nikoho ani vidět.

"Prosím tě Karolíno, co jste si udělali?" zeptal se James, když se vrátil zpět dolů.

"Nic. Proč?" zeptala se dívka.

"Že se Sirius chová tak divně."

"Tak to nevím. Jen se mě ptal na něco ze včerejška, ale já si to nepamatuju. Mám okno," informovala ho.

"A na co?" nedal se odbít James.

"Víš co Dvanácteráku, zeptej se raději jeho, jo?" doporučila mu Karolína.

James si okamžitě uvědomil, že Karolína použila jeho přezdívku. A divil se, že Ginn na to vůbec nezareagovala. Ona to musela vědět.

"Tys jí to řekla," obvinil jí James.

"Co?" zeptala se Karolína nadmíru překvapeně.

"No to o nás a tak."

"Tak to sem jí neřekla. Ona už to totiž věděla."

"Hele můžete se tu o mně přestat bavit? Já tu jsem taky," ozvala se Ginny, které vadilo, že se o ní baví i přes to, že tu je s nimi.

"Jo. A jak ses to teda dozvěděla?"

"No Jamesi, tak tohle je jen a jen moje věc. Až ti to budu někdy chtít říct, tak se ozvu, jo?" odpověděla mu.

Jamesovi došlo, že z nich nic nedostane, a tak mlčel. Ale stejně ho zajímalo, co před ním zas tají. Zajímalo ho, jestli to nemůže být něco podobného jako to bylo u Karolíny. Přece jen patřil k nejlepším studentům na škole a když chtěl, dokázal tu věc, co měl v hlavě, i použít. Říkal si, že tomu musí za každou cenu přijít na kloub.

Seděli v křeslech ještě nějakou dobu, než se kolem šestý vydali dolů na večeři. Ve Velké síni už bylo opět pět stolů jako obvykle. Usadili se teda u toho Nebelvírského a čekali na příchod ostatních studentů vracejících se z prázdnin.

"Lily!" vykřikla Karolína a vrhla se své kamarádce, která k nim právě dorazila, kolem krku. "Chybělas mi tu," říkala jí, když si sedala vedle ní.

Na druhé straně stolu se právě vítala Ginny a James s Remusem a Petrem, kteří právě také dorazili.

"Kde máte Siriuse?" zeptal se Remus, když se posadil vedle Ginny.

Odpovědí mu bylo jen trojí pokrčení ramen. Ani oni nevěděli, kam se jejich kamarád poděl. I když Karolína tušila, že bude v Komnatě. Ostatní se Siriusově nepřítomnosti divili, ale po chvíli to nechali být. U všech stolů probíhal velmi živí rozhovor, jak si všichni vyměňovali svoje zážitky z prázdnin. Na stolech se mezitím objevilo jídlo. Po večeři je ještě ředitel přivítal v novém školním roce a oni se rozešli do svých společenských místností. Tam se rozešli do ložnic.

Když už Karolína ležela v posteli, přemýšlela o Siriusovi. O tom, jak se dneska choval a pak zmizel. Připadalo jí to divné, nesedělo to k němu. S těmito myšlenkami i usnula.

10.07.2007 20:49:52
Aladima
Prohlašuji, že veškeré povídky týkající se Harryho Pottera jsou zcela nezištné a veškerá práva náleží J.K.Rowlingové. Práva si dělám pouze na mnou vymyšlené postavy.
Ostatní povídky a postavy patří pouze mně.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one