My world of fantasy...

18. KAPITOLA - VESELÉ VÁNOCE

"Vstávej Kájo, jsou Vánoce," křičela Ginny a začala rozbalovat hromádku dárků na své posteli.

Karolína se zvedla a zjistila, že přibližně stejná hromádka se nachází i v její posteli. Pomyslela si jak je to nesváteční, oproti rozdávání si dárků pod stromečkem. Smutně se při té představě pousmála a začala rozbalovat první balíček, který jí přišel pod ruku. Vypadly z něj huňaté modré ponožky.

"Tak to bude od Brumbála," pomyslela si. "To je od něj pěkné."

Dále tu měla jakousi knížku o kouzelných zvířatech, o která se velmi zajímala, od Remuse. Od Ginny dostala tmavě modré tričko, od Lil zelenou čepici s rukavicemi, které jí ladily se šálou, od Jamese černou plyšovou kočku, která vypadala jako živá a od Siriuse stříbrný řetízek s hvězdičkou. Všechny ty dárky jí velmi potěšily, dokonce i ty ponožky od Brumbála, a byla za ně ráda.

Po snídani, na které si samozřejmě dala vánočku se vydala zpět do ložnice a lehla si na postel. Měla ten den takový pocit, že je něco špatně. Potřebovala být nutně sama. Vytáhla si teda z kufru Eldest a začala si číst. Vlastně tuhle knížku vytahovala pokaždé, když jí bylo smutno a cítila se mizerně. Mohla se tak ponořit do zcela jiného světa a odpoutat se od kruté reality. Nedělala to sice často, ale čas od času prostně potřebovala oddych.

Za půl hodinky přišla Ginny a začala se chystat ven.

"Ty s námi nejdeš Kájo?" zeptala se Ginny, když si všimla, že její kamarádka stále leží na posteli a čte si.

"Promiň Ginn, dneska nějak nemám náladu. Běžte sami," odpověděla Karolína a dál se věnovala své knížce.

"Pojď prosím, bude zábava," přemlouvala jí Ginny.

"Ne Ginn, potřebuji být sama."

Ginny viděla, že s ní nehne a šla teda dolů sama. Tam už na ní čekali kluci a dost se divili, že přišla sama.

"Kde máš Karolínu?" ptal se James udiveně.

"Nechce jít."

"Ježiš a proč?" divil se Sirius.

"Prej chce být sama."

Oba kluci se tomu divili, ale nechali to tak být a spolu s Ginn se vydali dolů na školní pozemky, kde se koulovali, váleli ve sněhu a klouzali z kopce a vůbec si užívali spoustu legrace.

Mezitím si Karolína v pokoji dál četla. Teda ve skutečnosti se jen dívala na jednu a tu samou stránku knížky a hlavou se jí prohánělo spoustu myšlenek. Všechno jako by teď na ní dopadlo s tou vánoční atmosférou. Měla to tady moc ráda, ale uvědomila si, že jí taky něco moc a moc chybí. Rodina, kamarádi, spolužáci a mnoho dalších věcí. Vlastně celý její minulý život. Bylo jí mizerně. Ze všeho nejvíc si teď přála být s těmi, které má tak ráda. Teprve až tady, v tomto světě, si uvědomila, co pro ni všichni znamenají. Věděla, že si jich měla předtím víc vážit, ale brala to jako samozřejmost. Teď už věděla, jak moc se mýlila. Chtělo se jí brečet. Steskem , ze své hlouposti. Nedokázala to v sobě zadržet a po tváři se jí začali koulet slzy. Objala si rukama kolena a rozplakala se.

Ginny a kluci se mezitím vrátili do hradu a šli se převléci z úplně mokrého oblečení. Dívka zvesela rozrazila dveře zůstala v nich opařeně stát.

"Kájo!" vykřikla a vrhla se ke své nejlepší kamarádce.

Objala jí, ale Karolína nereagovala. Ginn nevěděla, co má dělat. Tohle bylo vůbec poprvé, kdy viděla svojí kamarádku v takovémto stavu. Karolína sice vnímala, že k ní přilítla Ginn, ale jinak nic. Na nějaké jiné pocity teď neměla v srdci místo.

Když kluci, kteří byli ještě dole, uslyšeli Ginnin výkřik, nelenili a okamžitě vyběhli do své ložnice a odtud se tajným vchodem za Remusovou postelí dostali přímo na dívčí schodiště. Vešli do pokoje a zůstali stát. Tiše pozorovali obě dívky.

"Co se děje?" prolomil ticho James.

"Jak jste se sem proboha dostali?" zeptala se překvapeně Ginny.

"To teď neřeš. Co je?" ptal se znova James.

Ginny jen pokrčila rameny. Nevěděla o nic víc než on. Sirius mezitím přešel ke Karolíniný posteli a sednul se vedle dívek. Tušil, co jí trápí. Už jednou ji v takovém stavu viděl a domyslel si, že tohle bude mít tu samou příčinu. Naznačil Ginny, aby uhnula a posadil se na její místo. Opatrně Karolínu objal. Ta se mu vzápětí schoulila do náruče, tak jako kdysi. U něj se cítila bezpečně, i když nevěděla proč. Ale věděla, že on ví, co jí trápí. Sirius jí mezitím mlčky hladil po vlasech a vyčkával.

"Co je Kájo?" zeptala se starostlivě Ginn.

"Nic," odpověděla jí mezi vzlyky dívka.

" No tak, vždyť vidím přece, že tě něco trápí."

"Chybí mi," přiznala Karolína. "Hrozně moc."

"Já vím Karčo," odpověděl Sirius, zatímco zbylí dva si vyměnili užaslé pohledy.

"Víš," odpověděla mu Karolína, "vzpomněla jsem si na minulé Vánoce. Rodina, vánoční atmosféra a tak. Moc mi to chybí. Až teď jsem si uvědomila, jak jsem si toho vůbec nevážila."

"To bude dobrý," uklidňoval jí dál Sirius. "To chce čas."

"Jenže to prostě nejde. Všechno se to stalo jen kvůli mé zvědavosti. Kdybych do toho pitomého krámu nelezla, tak se nic z toho nestalo."

Teď to byla pro změnu Ginny, která věděla, o co se jedná. Věděla, že se jí musí příšerně stýskat. Ona sama tento problém ale neměla, jelikož všechny co měla ráda ztratila už dřív. Když odtamtud odešla, neměla o co přijít.

"Kájo,"promluvila, "to nebyla tvoje chyba. Prostě to tak mělo být a na tom se nedalo nic změnit."

"Ale jo," odpověděla druhá dívka plačtivě. "Věčně jsem to toho byla začtená a hrozně si přála být tady. Ale ne za tuhle cenu."

Kluci teď absolutně nevěděli, co se děje. Ginny si to očividně uvědomila, ale věděla, že je to na její kamarádce, kdy jim o sobě řekne pravdu. Pokud jim to vůbec řekne.

"Je mi to líto," pokračovala Karolína. "Hrozně moc líto."

S těmito slovy jí k sobě Sirius ještě víc přitiskl. Ale udiveně se na ní spolu s Jamesem koukal. Karolína si jejich pohled vycítila a uvědomila si, že oni to vlastně vůbec neví. Pomalu zvedla hlavu. Věděla, že už by jim to měla říct, ale ještě k tomu neměla odvahu. Ale věděla, že ten den už se blíží.

 

<< 17. kapitola <<                                         >> 19. kapitola >>

10.07.2007 20:46:46
Aladima
Prohlašuji, že veškeré povídky týkající se Harryho Pottera jsou zcela nezištné a veškerá práva náleží J.K.Rowlingové. Práva si dělám pouze na mnou vymyšlené postavy.
Ostatní povídky a postavy patří pouze mně.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one