My world of fantasy...

17. KAPITOLA - ŠTĚDRÝ DEN

Ráno se Karolína probudila a zjistila, že leží ve své vlastní posteli. Divila se tomu a tak se zeptala Ginny, která právě vstala, jak se sem dostala. Ale nic nezjistila, protože její kamarádka na tom byla úplně stejně. Upravily se teda a společně se vydaly do Velké síně na snídani.

Ve Velké síni byl teď přes Vánoce pouze jeden stůl, protože profesorům se zdálo zbytečné je rozdělovat podle kolejí, když jich tam zbylo tak málo. Sedly si teda vedle kluků, kteří tam již byli a pustily se do snídaně, během níž se s kluky dohodli, že půjdou ven. Aspoň si užijí nějakou tu legraci.

Když odcházeli ze snídaně, odpojila se od nich Karolína s tím, že si musí ještě něco zařídit. Jen co zmizeli za rohem, vydala se směrem ke kuchyni. Došla až k obrazu s ovocem, kde se dotkla hrušky a poté co se to ovoce zahihňalo, vlezla dovnitř. Okamžitě se kolem ní nahrnulo spoustu domácích skřítků.

"Co si přejete slečno?" zeptal se ten nejbližší.

"Chtěla bych vás o něco poprosit," začala Karolína.

"Stačí jen říct," zapištěl další.

"Mohli byste mi prosím dneska k večeři připravit něco jiného než ostatním? Jsem zvyklá o Vánocích jíst něco jiného než je krůta."

"Samozřejmě slečno," odvětil jeden skřítek. "Co by to mělo být?"

"No pokud by to šlo, tak bramborový salát s řízkem."

"Bez obav slečno. Všechno bude tak jak chcete."

"Děkuji. A ještě něco. Mohla bych si tu odpoledne něco upéct?" ptala se dívka dál.

"Zajisté slečno. Ale pokud chcete, můžeme to udělat za vás," nabízeli se skřítci okamžitě.

"Děkuji, ale já ta zvládnu sama. Jsem zvyklá dělat to každý rok, je to už takovej zvyk a ráda bych ho dodržela."

S tímto odešla z kuchyně. Byla velice mile překvapená reakcí skřítků, ale přesto si to chtěla udělat sama. Rozhodla se totiž upéct nějaké to cukroví na Vánoce. Prostě jí to tu nějak chybělo. Rozhodla se pro linecké, perníčky, rohlíčky, vosí hnízda a švestky v čokoládě. Docela se na to i těšila. Věřila, že s kouzly to bude i mnohem jednodušší. Cestou do pokoje si ještě vzpomněla na vánočku. Byla ráda, že si tehdy přála i maminčinu kuchařku, ve které byly všechny tyto recepty.

O chvíli později už všichni čtyři mířili ven, samozřejmě teple oblečení s čepicemi a rukavicemi a obě dívky měly i šály. Venku se nejdříve rozhodli postavit sněhuláka. Každý měl na starosti jednu kouli a Ginny válce na ruce. Sirius si zabral tu největší kouli a na Karolínu zbyla ta nejmenší. Všichni se tímto koulením velice bavili a natolik se ho toho tolik ponořili, že jim dal obrovskou práci nasadit nahoru tu poslední kouli. Pak mu ještě dodělali obličej a knoflíky a jejich dílo bylo dokonáno.

Pak se strhla velká sněhová bitva - holky versus kluci. Ginny a Karolína se velmi zdařile bránily, ale kluci byli stejně lepší a tak se obě dívky brzo válely ve sněhu, do kterého je kluci shodili. Když se po chvíli vyhrabaly, vypadaly jako sněhuláci. A jelikož to nechtěly nechat jen tak, tak se po chvíli váleli ve sněhu všichni čtyři. Těsně před jednou se všichni už celý promočení vraceli zpět do hradu, kde se převlékli a vydali se na oběd.

Odpoledne se už rozhodli zůstat v hradu a Karolína se opět vydala do kuchyně. Potěšilo jí, že skřítci už mají salát i řízek hotový. Poděkovala jim a sama se hned pustila do práce. Nejprve začala v mísách míchat těsto pomocí kouzel a pak se pustila do vytváření cukroví, v čem jí skřítci, kteří jí museli za každou cenu pomoci, velmi pomáhali. Poté dali všechny pečené druhy upéct. Když bylo vše hotové, nechala Karolína všechno cukroví zde v kuchyni s žádostí, jestli by ho mohli přidávat na stůl jako zákusky. Pak si ještě vzpomněla na vánočku a s pomocí skřítků jich za chvíli měly už několik. Když jí skřítci slíbili, že jí dají zítra ráno na stůl, poděkovala jim a spokojeně se vracela zpět do Nebelvírské věže. Spokojeně se usadila ke trojici sedící u krbu a sledovala je, jak hrají jednu z jejich oblíbených her. Místo toho, aby je sledovala, se rozhlížela po místnosti. Uvědomila si, že jí tu něco chybí. No samozřejmě, stromeček. Okamžitě se zvedla a vydala se do knihovny. Ti tři se za ní jen udiveně podívali. V knihovně si od knihovnice nechala najít příslušnou knihu a vrátila se zpět do věže, kde si sedla do křesla a začala hledat kouzlo. Za chvíli už v rohu místnosti stál menší stromek vyzdobený do stříbrno-modré barvy, tak jak to měla ráda. Byla se svým výtvorem nadmíru spokojená. Ginny, James a Sirius jen sledovali její snahu a nestačili se divit.

"Tý jo," ozval se první Sirius. "Pěkný."

"Dík," zazubila se Karolína, která měla ze stromku velkou radost.

Kolem šesté se všichni čtyři vydali do Velké síně na večeři. Ten večer byla síň opravdu nádherně vyzdobená. Posadili se na svá místa a čekali, až dorazí i ostatní. Po chvíli dorazili už všichni a na stole se začalo objevovat jídlo. Všichni se divili, že se tam kromě jejich tradičního jídla, krůty, objevil i bramborový salát s řízky. Teda všichni kromě Karolíny, která si to s chutí naložila na talíř. Připadala si sice trochu blbě, ale cítila se líp, když si mohla dát něco, co měla ráda místo nějaké blbé krůty. Ostatní se tomu divili, ale přešli to bez jediné poznámky.

Celá večeře byla skvělá. Po hlavním jídle se na stole objevily zákusky, mezi nimi i Karolínino cukroví a kouzelnické žabky a prskavky, ve kterých byly ukryty různé drobnosti. Karolína si bez otálení vzala nějaké to cukroví a s chutí se do něj pustila. Na tohleto se těšila celou tu dobu.

Když pozdě večer odcházeli do společenské místnosti, každý si odnášel také nějaké ty drobnosti z kouzelnických prskavek. Karolína mezi tím měla také vlastní sadu kouzelnických šach a také tchoříčků. Ve společenské místnosti se podívala pod stromeček. Uvědomila si, jak je to všechno jiné. Teď by možná ještě seděla u stromečku se svojí rodinou a těšila se z obdržených dárků a nebo by si četla nějakou novou knížku, kterou by dostala od rodičů. Velmi se jí zastesklo po rodině, ale snažila se to nedávat nijak najevo, nechtěla ostatním kazit večer.

Společně si opět sedli do svých křesel a dlouho do noci si ještě povídali různé příhody, které se kdy komu staly. Dost se přitom nasmáli a Karolína dokonce zapomněla i na stromek a rodinu. Kolem jedné v noci, kdy už byli úplně mrtví, si popřáli pěknou noc a odebrali se do svých postelí.

 

<< 16. kapitola <<                                             >> 18. kapitola >>

10.07.2007 20:46:03
Aladima
Prohlašuji, že veškeré povídky týkající se Harryho Pottera jsou zcela nezištné a veškerá práva náleží J.K.Rowlingové. Práva si dělám pouze na mnou vymyšlené postavy.
Ostatní povídky a postavy patří pouze mně.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one