My world of fantasy...

14. KAPITOLA - PROZRAZENÉ TAJEMSTVÍ

V ložnici vytáhla Karolína odněkud z hábitu červené tužidlo na vlasy. Sirius jenom zasténal.

"Fakt to musí bejt?" zeptal se s prosebným výrazem.

"Vsadil ses a prohrál, tak toho nech," usmála se na něj Karolína.

"A stejnak ti nevěřím, žes tam byla," nevzdával se Sirius.

"A jak bych tam asi tak dala ten pergamen. Hm?"

"Co já vím, třebas ho tam nějak poslala nebo tak něco," hádal se dál.

Karolína se jen prosebně zahleděla na Remuse, který se mezitím posadil u sebe na posteli, stejně jako James a Petr.

"Hele Siriusi," začal Náměsíčník, "ona tam ale doopravdy byla."

"A tys jí tam viděl?" nedal se Black.

"Jo viděl."

"A jak by se asi tak kolem tebe dostala?"

Karolína si povzdechla. Pokud chce vyhrát tuhle sázku, bude muset svoje tajemství prozradit i klukům. Petra jejich menší hádka očividně nezajímala a raději se vytratil do koupelny.

"Asi takhle," řekla Karolína a přímo před jejich zraky se proměnila v černou kočku.

James se Siriusem na ní zírali s otevřenou pusou, zatímco Remus se rozesmál nad jejich pobavenými výrazy.

"Tys to věděl!" došlo Siriusovi. "Věděls to a nic si mi neřekl."

"Nemohl jsem. Slíbil jsem to," obhajoval se Remus.

"A jak si to zjistil?"

"Jednoduše," ozvala se Karolína. "Řekla jsem mu to. Přece jsem ho nemohla nechat, aby se o mě celou tu dobu bál, když nebylo proč."

"Mrcho."

"Já a mrcha? Nikdy," usmála se Karolína. "No Siriusi nechtěl by ses tady posadit?" zeptala se nevinně a ukázala na židli stojící vedle ní.

Sirius věděl, že už mu nic jiného nezbývá. Prostě ten týden bude muset nějak přežít. Pomalu se odloudal na nabízenou židli a posadil se. Vzápětí začala dívka se svou prací. Vyloženě se tím bavila a byla zvědavá, jak bude Sirius ve finále vypadat.

"Ty sis z nás celou tu dobu jen chtěla vystřelit, co?" ptal se Sirius, zatímco mu Karolína barvila hlavu.

"Z vás ne," opravila ho. "Jen z tebe."

"Počkej až to budeš mít hotový," vyhrožoval Sirius.

Dívka se jen rozverně usmála a pokračovala ve své práci. V místnosti se rozhostilo ticho. Sirius jen potichu seděl na židli a zbylí dva kluci ho mlčky pozorovali. Petr by celou tu dobu v koupelně. A Tichošlápek už viděl ten trapas. Za nějakou dobu to dívka dodělala a vysušila mu vlasy jednoduchým kouzlem.

"Hotovo," dodala.

Sirius se zvedl ze židle a zamířil do koupelny. Když Petr uviděl svého kamaráda, začal se hrozně smát. Sirius si toho ale nevšímal a přešel přímo k zrcadlu. Když se uviděl, vykulil oči a zhrozil se. Vypadal opravdu zajímavě, jelikož mu Karolína přebarvila vlasy na tu nejzářivější červenou, jaká snad existovala. Naštvaně se vrátil do ložnice, která se okamžitě začala otřásat smíchy. Kluci se celou tu dobu snažili Siriusovi nesmát, ale už to prostě nešlo. Black si jen zničeně sedl na postel, kam si k němu vzápětí přisedla i Karolína.

"Neboj, to přežiješ. Je to jen jeden týden," smála se.

"Ty jedna mrňavá.."

"Co?" nevinně se usmála.

To ale neměla dělat. Sirius jí povalil na postel a okamžitě jí začal lechtat.

"Hned..mě..pusť," křičela mezi záchvaty smíchu, "nebo.."

"Nebo co?" zeptal se nevinně Sirius.

V dalším okamžiku se dívka přeměnila v kočku a rychlostí blesku vklouzla pod postel. Sirius nelenil a za chvilku tu místo chlapce stál velký huňatý pes, který se pokoušel vyhnat kočku z pod postele. To se mu taky za chvíli povedlo a začal honit kočku po místnosti. James se mezitím začal svíjet v novém záchvatu smíchu.

"No jo," smál se, "to je ta nevýhoda bejt malej."

Vzápětí ale zjistil, že to nebyl dobrý nápad, tohle říkat. Jen co to totiž dořekl, kočka, která zrovna běžela kolem něj, se odrazila a skočila přímo na něj. Ale na Jamesovi neskončila žádná malá kočička, ale velký černý levhart, který ho v jediném okamžiku přišpendlil na zemi a spokojeně se na něm usadil. Ostatní na to vyjeveně zírali. Ta holka byla samé překvapení.

Když už velkou kočku nebavilo na Jamesovi sedět, slezla z něj a pustila se za psem. Tentokrát to byla ona, kdo měl navrch.

"Dost," zakřičel Sirius, který se zrovna přeměnil zpět v člověka. "Vzdávám se."

To ale černou levhartici vůbec, ale vůbec nezajímalo, a tak i Sirius skončil na zemi, stejně jako před chvílí James. Kočka ho tak chvíli držela a pak mu svým drsným jazykem olízla tvář. Chvíli po tom se přeměnila zpět v dívku a majestátně seděla na Siriusovi, který ji ze sebe okamžitě shodil.

"Jak to prosím tě děláš?" zeptal se a myslel tím její přeměny.

"No tak to sama nevím," pokrčila rameny Karolína. "Prostě se jen přeměním na tu černou kočku a z ní se můžu libovolně měnit v jakoukoliv kočkovitou šelmu. Až na to že budu mít vždycky černej odstín, jak jsem zjistila."

"Páni," uniklo Jamesovi, "tak to by se mi taky líbilo."

"Tak to ti věřím. Ale nevím teda, v co by se takovej jelen mohl měnit."

"Jo, tak to já taky ne," zamyslel se James.

"A co třeba v prase?" navrhl Sirius a vzápětí schytal jednu polštářem, který na něj hodil James.

Další polštář letěl vzduchem a tentokrát skončil na nic netušícím Remusovi, který se zrovna otočil. Ten si samozřejmě nenechal nic líbit a tak se v pokoji ztrhla polštářová válka. Všichni proti všem.

Když po nějaké době Karolína z jejich ložnice odcházela, aby se kluci mohli připravit na dnešní vyučování, byla ve velmi dobré náladě. S kluky se skvěle bavila. Nakonec nezůstal v celém pokoji jediný celý polštář, a to jich i hodně přičarovali. Po celé místnosti poletovali peříčka z nebohých polštářů. Dívka se vydala zpět k sobě do pokoje, kde se vzala věci. Jelikož holky ještě spaly, vrátila se dolů a počkala tu na kluky a společně se pak vydali na snídani. Vypadalo to, že jejich neshody už jsou nadobro zažehnány.

 

<< 13. kapitola <<                                      >> 15. kapitola >>

10.07.2007 20:44:00
Aladima
Prohlašuji, že veškeré povídky týkající se Harryho Pottera jsou zcela nezištné a veškerá práva náleží J.K.Rowlingové. Práva si dělám pouze na mnou vymyšlené postavy.
Ostatní povídky a postavy patří pouze mně.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one