My world of fantasy...

13. KAPITOLA - V CHROPTÍCÍ CHÝŠI

Když se to té sázce dozvěděl druhý den Remus, hrozně se na Siriuse naštval.

"Ty seš vůl," obořil se na něj. "Víš co se může stát? Napadlo tě to vůbec? Pamatuješ loni na Snapea?"

Vzápětí se vydal za Karolínou, aby jí tu sázku rozmluvil. Ale marně. Dívka si tvrdě stála za svým a nehodlala ustoupit. Měla také svojí čest. Věděla předem, že když se to Remus dozví, tak se jí to pokusí rozmluvit. Věděla, že se o ní bude bát, ale neupustila od svého plánu.

"Neboj, nic se mi nestane," ujišťovala ho.

Když ale v průběhu dne viděla, že se tím pořád trápí, rozhodla se mu to nějak ulehčit. Věděla, že se bojí, aby jí něco v noci neudělal, ale také věděla, že jeho obavy jsou naprosto zbytečné. Její plán byl dokonalý a pokud to vyjde, tak si kluci ani nevšimnou, že tam byla. Ale Remusovi to říct musela. Odchytila si ho na chodbě a dotáhla do jedné prázdné učebny, kde je nikdo neuslyší.

"Hele fakt se o mě nestrachuj, všechno bude v pohodě."

"Ty ale nevíš, co se ti tam všechno může stát," odporoval jí chlapec.

"Ale právě že vím. Proč jinak si myslíš, že jsem na to Blackovi kývla?" odvětila vážně.

"Ty to víš?" zděsil se Remus. "Jak, kdy.."

"Tak to je moje tajemství. Ale neboj," dodala, když se jí chtěl na něco zeptat. "Nikomu jsem to neřekla."

"Dobře, ale jak chceš v noci projít. Víš jak jsem nebezpečnej," pokračoval šeptem Remus.

"Nóó," protáhla Karolína. "Vypadá to, že ti budu muset prozradit o sobě další věc….Jsem neregistrovaný zvěromág," pošeptala mu. "Ale nikomu to neříkej, jsi jediný kdo to ví."

Remus se na Karolínu překvapeně podíval. Tak tohle ani v nejmenším nečekal. Došlu mu, že jeho kamarád má tu sázku už předem prohranou.

"Neboj, nikdo se to nedoví," mrknul na ní apo chvíli vyšel ze dveří. Už mnohem klidnější se vrátil do ložnice. Kluci se tomu divili, ale když jim po dlouhém naléhání nic neřekl, nechali to být.

Večer kolem devátý se Karolína začala chystat na svojí tajnou misi. Lily se jí to snažila rozmlouvat, ale marně. Dívka si tvrdě stála za svým. Když se to dozvěděla Ginny, málem zešílela. Odtáhla Karolínu do ústraní, aby jí nikdo neslyšel a začala jí to rozmlouvat. Marně.

"Ježiš vždyť víš, co se ti může stát," Ginny už byla úplně zoufalá.

"Ginn, já moc dobře vím co dělám. A nic se mi nestane. Mám to perfektně vymyšlené. Jinak bych na tu sázku nepřistoupila, nemyslíš?"

Ginny kapitulovala. Viděla, že její kamarádku už nikdo a nic nepřemluví.

"Tak buď prosím opatrná," nabádala ji ještě.

"Neboj, budu," usmála se dívka a prolezla otvorem do Nebelvírské věže.

Opatrně a hlavně potichu došla až k soše jakého si starého čaroděje, kde zamumlala Dissendium a vzápětí se před ní otevřela vchod do nějaké chodby. Hned po té, co do ní vlezla se za ní socha zavřela a ona se ocitla v absolutní tmě. Vytáhla hůlku, zamumlala Lumos a kouzlem si tak osvítila dlouhou chodbu, která se mírně svažovala dolů. Po nějaké době vyšla přímo u vrby mlátičky. Okamžitě se přeměnila v černou kočku, která absolutně splývala s okolím, mrštně se protáhla mezi větvemi Vrby Mlátičky a vlezla do chodby, která začínala v jejích kořenech. Objevila se v dalším černočerném tunelu. Svými zbystřenými smysly cítila pach hlíny a také viděla, jak se tunel táhne daleko před ní. Po nějaké době došla až k polootevřeným dveřím, které visely pouze na jednom pantu. Opatrně se protáhla dovnitř a schovala se pod skříň. Na druhém konci místnosti viděla tři zvířata. Velký černý pes a jelen byli otočeni zády k ní a očividně si ani nevšimli, že sem někdo vešel. Petra nikde neviděla, ale nevadilo jí to. Stejnak ho neměla zrovna v lásce. Jediný, kdo si jí všiml byl Remus, který nyní byl ve své vlčí podobě. Cítila na sobě jeho pohled, ale jinak nedával ničím najevo, že by ji postřehl. Opatrně došla k trouchnivějícímu schodišti a neslyšně se vydala po schodech nahoru.

Když došla až do úplně posledního patra, zastavila se a pak se protáhla do jedněch dveří. Pak se okamžitě přeměnila v člověka a položila na stůl, který zde našla, jakýsi pergamen. O okamžik později už tu opět stála malá černá kočka, která hned zamířila zpět dolů. Zjistila, že kluci jsou stále v té samé poloze jako předtím. Moc se tím už ale nezabývala a opět nikým, až na vlka, nespatřena se vplížila zpět do chodby, kterou sem přišla. Svůj úkol už splnila a mohla se tak v klidu vrátit do hradu.

Když přišla zpět do pokoje, holky se velmi divily, že je zpátky. Vyptávaly se jí jaké to bylo, jak se tam dostala a tak, ale jedinou odpovědí jim byl pouze Karolínin záhadný úsměv. Vzdaly to teda s tím, že to z ní stejně časem vypáčí. Karolína se mezitím připravila do postele a nastavila budík. Tušila přibližně, v kolik se kluci ráno vrátí a moc se těšila na jejich výrazy, až jim oznámí, že tam doopravdy byla.

V Chroptící Chýši mezitím kluci stále netrpělivě čekali, jestli se Karolína dostaví. Kolem jedenáctý už je ale to čekání nebavilo, a tak se všichni čtyři vydali ven z baráku za jejich dalším nočním dobrodružstvím.

Ráno kolem šestý, když se všichni čtyři vraceli už unavení z jejich malého výletu, na ně ve společenské místnosti už Karolína čekala. Všichni chlapci se tvářili velmi udiveně, když si jí všimli. Jen Remusovi došlo, že přišla oznámit Sirusovi svojí výhru. Moc dobře si ze včerejška pamatoval tu černou kočku, která se mihla v Chýši. V duchu litoval Siriuse za jeho neuváženou sázku.

"Co tu děláš?" zeptal se udiveně James.

"No co by," usmála se. "Čekám na vás. Tak co bude s těmi tvými vlasy?" otočila se na Siriuse, který se na ní jen nechápavě podíval.

"Ale ale, copak si nepamatuješ na naší sázku?" provokovala ho. "A já jí vyhrála, takže čekám."

"Nepamatuju se, že bych tě tam viděl," ušklíbl se Sirius.

"No tak to si možná neviděl, ale já tam byla."

"Tak to ti nevěřím. Kecáš."

"Ale ona tam opravdu byla," ozval se Remus. Sice se mu moc nechtělo zrazovat kamaráda, ale podrazit Karolínu taky nechtěl.

"Fakt? A kdy prosím tě?" divil se Sirius.

"Tak kolem půl desátý, desátý," odpověděla za něj dívka. "A jestli mi nevěříš, tak se klidně můžeš přesvědčit. Úplně nahoře v pokoji jsem nechala a stole pergamen s dopisem. Tak si pro něj můžeš dojít."

"To taky dojdu," zamumlal Sirius a zmizel ve za obrazem Buclaté dámy. Ostatní se mezitím uvelebili v křeslech u krbu a společně čekali na jeho návrat. Za dvacet minut byl opravdu zpět. Tvářil se docela zničeně a v ruce svíral jakýsi pergamen, který okamžitě hodil na stůl a svalil se do křesla. James se po pergamenu zvědavě natáhl a nahlas ho přečetl.

Tak teď už mi věříš? Určitě ti už muselo dojít, že jsem v té chýši doopravdy byla. Tak si ten týden užij Tichošlápku.

K.G.

"Odkud znáš Siriusovu přezdívku?" zeptal se překvapeně James. Na veřejnosti totiž ty přezdívky nepoužívali.

"Tak to je moje malé tajemství Dvanácteráku," odpověděla mu Karolína a schválně ho přitom oslovila jeho přezdívkou.

"Tys to věděla!" ozval se Sirius. "Celou tu dobu si to věděla."

"Jo," zazubila se dívka. "Proč myslíš, že jsem to přijímala?"

"Ví to ještě někdo?" zajímal se James.

"Nikomu jsem to neřekla," odpověděla Karolína, což taky byla pravda, Ginn to sice věděla, ale ona jí to neřekla. A že to její kamarádka ví, to kluci vědět nemuseli. V místnosti nastalo ticho.

"Tak nepůjdem k vám do ložnice?" otázala se Karolína. "Potřebovala bych tady Siriusovi nabarvit tu hlavu."

Všichni se zvedli ze svých křesel a Sirius po ní hodil zoufalý pohled.

 

<< 12. kapitola <<                                      >> 14. kapitola >>

10.07.2007 20:41:41
Aladima
Prohlašuji, že veškeré povídky týkající se Harryho Pottera jsou zcela nezištné a veškerá práva náleží J.K.Rowlingové. Práva si dělám pouze na mnou vymyšlené postavy.
Ostatní povídky a postavy patří pouze mně.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one